jarní Petřín

6. dubna 2017 v 1:36 | E.
konečně jsem se dočkala a teploty začaly růst k jarním, někdy až skoro letním, číslům. od pátku mám trochu delší volno a právě zrovna v pátek bylo tak nádherně, že jsem nemohla zůstat sedět doma. se sestrou jsme se domluvily, že vyrazíme do Prahy a to převážně za účelem první letošní zmrzliny.
ten, kdo mě zná, určitě ví, že miluju zmrzlinu Angelato, takže jsme zamířily na Újezd, vystály si menší frontu a pak si šly naše první letošní zmrzlinový dvě porce užít na Petřín. chvilku jsme poseděly, kochaly se výhledem na Prahu a hlavně jsme plánovaly, kam půjdeme dál. nakonec jsme se rozhodly, že ještě obhlídneme Petřín a že půjdeme výš. díky bohu za to! objevily jsme naprosto skvostné místo, kde vůbec nikdo nebyl a na těch pár metrech čtverečních byly všude nádherně rozkvetlé stromy. asi Vám ani nedokážu vůbec popsat tu neuvěřitelnou atmosféru, to bylo totiž jak vystřižené z nějaké pohádky :) hlavně já už v lednu, kdy jsem si kupovala zrcadlovku, snila o tom, že na jaře objevím nějaké podobné místo a pořádně se na něm fotograficky vyřádím. taky se tak stalo a těch fotek je opravdu nespočetně moc, takže jsem se rozhodla, že s nimi udělám samostatný článek, to místo si to totiž i zaslouží.

takže! pokud budete mít čas, chuť a bude krásně, zvažte návštěvu Petřína a třeba se Vám mezi těma zamilovanýma párama též poštěstí a vy najdete podobnou nádheru.

mějte se krásně, E.

 

get your shit together

poslední březen a blog bez článku (ok, do půlnoci to už nestíhám, ale budeme brát, že je pořád poslední březen)? no to ne! tak strašně moc bych sem chtěla psát víc, ale buď jsem naprosto vyřízená a nebo bohužel nemám náladu, myšlenky, fotky, optimismus a chuť.
březen byl takový "dá se to" měsíc. nic moc se nestalo, nic moc jsem nepodnikla a málo věcí mi dělalo radost, i když se teď snažím najít něco pozitivního v každodenních záležitostech, chválit se, být na sebe hodná a zbytečně si nepodkopávat nohy. nojo, moje cesta za tou self love je momentálně na tak trochu zamrzlém bodě, ale ono se to zase začne hýbat, musím v to věřit. ale!!! je tu jaro, teplo, míň oblečení, sluneční paprsky po ránu!! konečně. jo, píšu to jako kdyby zima trvala dva roky... každopádně se už teď netěším na to, až si zase řeknu winter is here (Game of Thrones je samozřejmě výjimka), holt zima pro mě není.
mám za sebou dvě nová tetování, teď mě čekají dva koncerty, v dubnu letím na služební cestu do Dánska a s někým chystáme něco většího ve spolupráci s šicím strojem a hlavně zatraceně pevnou vůlí, snad to vyjde - musí, musí, musí!! :) jinak jsou mé myšlenkové pochody už tak trochu u moře, ve Španělsku, někde s ledovou kávou a výbornou zmrzlinou. to dělá to sluníčko.
z března mám nespočet fotek. fotím dost často, a věřte, že mě to samotnou překvapuje. i přesto, že toho na focení moc není, nějak se mi to tu střádá čím dál tím víc. ze začátku měsíce jsem byla se sestrou v Praze, kam jsme jely se úmyslně ztratit, což se nám samozřejmě že nepovedlo, protože jsme nakonec skončily v DOXu, ale nějaké ty turistmy nezaplněné uličky jsme přeci jenom vyfotily.

myslím, že se Vám brzo ozvu alespoň s tím počinem, který vzejde ze spolupráce s šicím strojem, s nějakým menším inforádoby článkem. nechápu, že se už vlastně podruhé budu moct někde prezentovat a to jsem v den splněné maturitní zkoušky říkala, že šití u mě skončilo - haha :)

mějte se krásně, E.


18.02.2017 Kensington (+ special guest: Peter Pan Complex)

23. února 2017 v 1:31 | E. |  that feeling you get when they come on stage

někdy ke konci roku 2015 se ke mně tahle kapela dostala, úplnou náhodou, když jen tak brouzdala na Spotify. doslova jsem si jí zamilovala a pár měsíců na to jsem byla poprvé na jejich koncertě, který měli v Praze v Rock Café. tehdy je kolem mě nikdo neznal, každopádně já za ten rok a pár měsíců stačila udělat všem blízkým takové podvědomí o mých oblíbených songech od Kensington, že si je valná většina zamilovala též. už dávno to pro mě není jen čtvrť v Londýně....
určitě si tedy dokážete představit, jak moc šťastná jsem byla, když oznámili své evropské turné a co jsem tam nezahlédla? ano, Prahu!!! okamžitě jsem informovala sestru a nějaký ten měsíc na to už vlastnila lístek. co mě ale potěšilo nejvíc bylo, když pár týdnů před koncertem agentura hlásila, že je koncert vyprodaný:) jelikož z toho, co jsem si pamatovala z listopadu 2015, si to rozhodně zasloužili a že jsem se nemýlila.

předkapela byla taková, no, jako jo, nic strašnýho to nebylo, ale když se hold těšíte na někoho, kdo to na pódium fakt umí.... už jsem tedy zažila daleko lepší předkapely (viz třeba To The Rats and Wolves na AA, to je nepřekonatelný zážitek, který jsem prostě ani náhodou nečekala). Peter Pan Complex zahráli pár songů, pak se rozloučili, popřáli hezkej zážitek, začalo se přestavovat pódium a z toho všeho začátečního pódiového "chaosu" tam zbylo pár věcí a jedno obrovské logo na plátně. Kensington fakt dávají převážně důraz na výkon, ne na zbytečnosti okolo.
upřímně jsem se dost bála toho, že jak jsem neměla pořádně naposlouchané nové album Control, že se nebudu absolutně nijak chytat. chyba, člověk si prostě tak nějak za tu dobu, co je poslouchá, zvykne na ten jejich styl a pak už je docela jedno, jestli znáte texty songů do poslední věty. se setlistem jsem byla obrovsky spokojená. zahráli mi vesměs všechno, co jsem chtěla slyšet. už doma jsem si řekla, že si Little Light musím natočit a teda, natočila jsem, jupí!! jen mi dalo docela zabrat, abych v té rychlosti zjistila, jak se na tom mém novém Nikonu natáčí, ale co, zvládla jsem to, valnou většinu mám natočenou, i když třeba po kouskách. Do I Ever, All for Nothing, Riddles, War....
co jsem ale teda ani náhodou nečekala bude, jak moc skvěle budou live znít. nějak si nevybavuju, jestli jim to takhle skvěle šlapalo i před tím rokem, ale tohle byla fakt pecka. zahráli jak starší věci, které s nimi zpíval snad celej Music Bar, tak i jejich zbrusu nový věci a teda, fakt jsem nečekala, že mě rozseká něco víc, jak Little Light. bylo to Sorry - nádhernej song, ale live má tak milionkrát lepší atmosféru, větší kouzlo a prostě, ten text.... achjo, po dlouhé době jsem si uvědomila, jak moc žiju pro hudbu a to hlavně pro živou, pro koncerty, jak moc mě to dělá šťastnou.
po Little Light se kluci odebrali z pódia s tím, že se loučí (jasně jasně, proč tohle vlastně dělá každej interpret a pak se stejně vrátí?). Music Bar řval, hlučel, křičel všechno možný v češtině i holandštině (teda pokud to fakt byli lidi z Nizozemska) a encore si vysloužil.
Control, jedna z mých top oblíbených z nového, stejnojmenného alba. po ní jsem se otočila na sestru a říkala jsem, že ještě vůbec nehráli Streets a že prostě není možný, aby zrovna tahle pecka nezazněla - asi tři sekundy na to se rozezněly první tóny právě Streets a jo, bylo dost vidět, že tímhle songem se dostali do valného podvědomí lidí, protože jí zpíval od začátku do konce snad každý přítomný. poslední byla St. Helena, song, na který jsem se taky šíleně moc těšila a bylo na co.

já Vám nějak nevím, možná je to tím pokoncertním poblouzněním, možná tím, že to je indie rock, který má live fakt neuvěřitelnou atmosféru, ale tihle Nizozemci to umí tak, že si troufám říct, že jsem nezažila nikoho, kdo by je předčil. to, jak jsou s těma nástrojema komplet sžitý, jak kdyby se s nima narodili, to jak si vůbec nehrajou na to, že to musí být perfektní, ta image, že si jen tak přišli zahrát a pobýt s fanoušky. vidět zrovna Kensington v akci fakt stojí za to! takže až oznámí nový pražský termín (jakože oznámí, vsaďte se), neváhejte. ten koncert stojí prd za to, co si z něj odnesete, protože když si to porovnám s tím, co jsem dala za jiný interprety a s jejich výkonem, tak těch pět stovek? no, dala bych tak pětinásobně víc klidně.... :)

jako v roce 2015, i tentokrát jsem si chtěla koupit jejich CD a tentokrát horkou novinku Control. jako jo, ze začátku mě fakt odradila ta cena, ale zase jsem si na druhou stranu řekla, že v ČR to nikdo neprodává a kdybych si to objednávala ze zahraničí, tak zaplatím poštovný a Control mě vyjde vlastně na to pětikilo tak jako tak.

děkuju za skvělého koncertního parťáka, weili!!!

 


remember yourself as a little girl, she is counting on you to protect her

17. února 2017 v 21:43 | E. |  this is who i'm, you're not gonna change that
dnes bude článek plný fotek, protože hádejte co! ani nevím, kolikrát jsem o tom sem na blog psala - asi tak, plus mínus, milionkrát? stoprocentně vím, že už od základky jsem si chtěla pořídit zrcadlovku, měla jsem jí dostat k osmnáctým narozeninám, ale nedostala, protože mi nikdo nechtěl koupit nic, co by se mi pak nelíbilo. já našetřené peníze raději dávala za koncerty, cestování a říkala si, že mi ten kompakt ještě nějakou tu dobu určitě vydrží. a vydržel, drží semnou do teď a miluju ho pořád úplně stejně, jen jsem teď odvařená z toho, že jsem si vážně za vydělané peníze koupila něco, co mi vlastně splnilo sen. navíc to bylo absolutně spontánní rozhodnutí. zrcadlovku jsem si mohla koupit už minulý rok, ale jakmile přišla polovina ledna řekla jsem si teď nebo nikdy a já jsem si ke konci ledna vesele vezla domů krabici plnou štěstí. ani tomu sama nevěřím a jsem z toho pořád taková... emotivní:)
takže se vlastně valná většina mých volných dnů skládá jen z toho, že držím v ruce moje nový mimi a fotím úplně všechno. zkouším, poznávám, jásám, jak skoro všechnu práci dělá za mně a že se můžu tím pádem zaměřovat vyloženě na to, aby ta fotka sama o sobě měla kouzlo. jo, asi mi možná chybí, že s tím kompaktem jsem si musela dávat daleko víc záležet na tom, aby ta fotka nějak vypadala, ale za mě má obojí nějaké kouzlo, i když je fakt, že prostě s tou zrcadlovkou jdou hezký fotky samo.
ale nechci mít článek jen o Nikonu. únor je zatím super! dnes mě dokonce probudilo sluníčko, po tak dlouhé době. zítra jdu na koncert, po tak dlouhé době. a i přesto všechno, že mám někdy dny, kdy bych se nejradši zahrabala do peřin a nevylezla milion let, tak nějak se z toho života těším. já, chápete to?:) ode dneška mám dovolenou, týdenní, ale snad si alespoň trošičku odpočinu. zatím mám v plánu jen koncert, možná jeden ples a hlavně se chci po dlouhé době jet podívat do DOXu, jelikož tam jsou momentálně dost zajímavé výstavy a já takhle nikde nebyla strašně dlouho, ani jsem neměla tu možnost být minulý rok na Designbloku...

co vy a výstavy? taky Vás tak moc naplňují? taky máte radost z jakéhokoliv umění?
mějte se krásně,
E.


Další články