happy happy

31. prosince 2017 v 11:55 | E.
rok se s rokem opět sešel a já tu na klávesnici ťukám "malé velké" shrnutí toho, co se mi za posledních dvanáct měsíců podařilo a naopak, kam jsem se posunula, co jsem zažila a prožila, které chvilky jsem si nejvíce užila a koho mi tento rok přivál do života.
je toho tolik, že vlastně ani moc dobře nevím, kde bych měla začít - ostatně tuto větu píšu určitě do každoročního zakončovacího článku. s minulým rokem jsem se rozloučila skvěle prožitým Silvestrem - po boku milované osoby, v dobré společnosti, s kupou jídla a pití.
pak ale nastal nečekaný zvrat úplně ve všem, všechno začalo nanovo. neustálé trápení, neustálé úzkosti, neustálé špatné nálady a do toho jsem musela x hodit stát v práci mezi lidmi a dělat, jakoby se vlastně vůbec nic nedělo. nesnáším to, nesnáším tuhle přetvářku, nesnáším, když musím být mezi lidmi ve chvílích, kdy bych nejraději před celým světem utekla a zahrabala se pod peřinu.
začátkem března už to semnou nebylo vůbec zvladatelné a právě v ten moment mi vstoupil do života někdo, kdo mi ho absolutně celej začal od základů měnit. žila jsem jen z toho, že jsem si s ním vyměňovala zprávy, ale city jsem měla zamčené jinde. dnes si klepu na čelo, jak jsem mohla být tak naivní....

tahle "nová krev" mi do života vnesla úplně všechno, co jsem v něm postrádala - jestli jsem někdy říkala, že druzí Vám v sebelásce nijak nepomohou, není to pravda, jen to musí být někdo, kdo to s Vámi myslí doopravdy tak, jak si myslíte. bez veškeré přetvářky!
ze začátku jara, v polovině dubna, jsem dostala jedinečnou příležitost se pracovně podívat do Kodaně a byla bych blázen, kdybych na to nekývla: poprvé jsem letěla letadlem! a byl to zážitek na celej život.
léto mi začalo nejlíp, jak jen mohlo - jela jsem na hudební fesťák a rovnou do Hradce. šílený tři dny, které mi toho tolik daly. aniž bych se nějak stihla vzpamatovat a vybalit z batohu RfP, mohla jsem se začít znovu balit a psychicky se připravovat na čtyřiadvacetihodinovou cestu autobusem do Španělska. po sedmi letech jsem viděla moře a úplně poprvé své milované delfíny :)
ke konci léta jsem se tak napůl nastěhovala do Prahy, poprvé jsem "visela" na výstavě a přišel zvrat i v pracovním životě. pak už se vše začalo rychle ubírat k samotnému konci roku.
aktuální rok mi toho dal hodně i co se koncertních zážitků týče - Kensington, Counterfeit (hned dvakrát!), Tokio Hotel, Linkin (ach bože :() Park a Simple Plan na Aerodromu, Kraftklub a spousta dalších na RfP a v neposlední řadě fenomenáááální Michael Malarkey, na kterého razím v příštím roce zas.

když se nad tímto rokem zamyslím tak nějak "souhrně", jak by ostatně tento článek měl působit, musím říct, že mi toho dal nejvíc po mé psychické stránce. spoustu věcí jsem si uvědomila a snad úplně poprvé jsem sem pravdivě napsala, že jsem šťastná. jasně, jsou momenty, kdy se cítím strašně, ale překvapivě převahují ty, kdy se cítím přesně naopak. budeme to dávat za vinu té "nové krvi" :)

rok s osmnáctkou na konci bude převážně o cestování. hned ze začátku roku se chystáme s Verčou na Thirty Seconds To Mars do Amsterdamu, strašně moc bych se už KONEČNĚ chtěla podívat do Londýna, rozhodně se podívám do Vídně a myslím, že ne pouze jednou a v létě bych brala nějakou dovolenou poblíž hor, tak uvidíme uvidíme, co mi tento rok přinese :) aktuálně přemýšlím i o změně v pracovním životě, o nové seberealizaci, na kterou musím sehnat to nejdůležitější - prostor a hlavně také o kompletním přestěhování do hlavního města.
plně doufám, že osmnáctka nebude ze začátku tak mizerná, jako byla právě sedmnáctka.... že mi bude všechno vycházet a že i když budu na dně, blízcí se za mě postaví!

co vy? co čekáte od roku 2018? budete si dávat nějaké předsevzetí?

přeji Vám úspěšný start do dalšího, nového roku a užijte si zbytek Silvestra - E.

 

if you love me, there's nothing else I need

16. prosince 2017 v 1:01 | E. |  this is who i'm, you're not gonna change that
jak se mám? jak se mi daří? co dělám? tolikrát jsem sem něco chtěla napsat, dát o sobě vědět, z něčeho se vypsat nebo si zavzpomínat, jaké bylo například léto. jenže od té doby, co bydlím v Praze a domů se dostávám cca čtyřikrát-pětkrát do měsíce, na to zkrátka nezbývá čas a stále jsem se nedokopala k tomu, abych si koupila notebook.... vždycky si totiž řeknu, že ho vlastně ani trochu nepotřebuju.
mám se skvěle. pokud se v tomto roce měla povést jedna jediná věc, tak se povedla a rovnou ta úplně nej nej nejdůležitější - v životě bych nevěřila tomu, že potom, kolikrát jsem se spálila, se vážně najde někdo, kdo mě bude mít rád, kdo mi to bude dávat jasně najevo, kdo mi to bude neustále opakovat, dokazovat, kdo se na mě bude dívat "láskyplnýma" očima. a být s takovou osobou dnes a denně je něco tak neuvěřitelně krásnýho a naplňujícího. vážně jsem si nikdy nemyslela, že něco takového čeká i na mě, že takového člověka potkám, že mě chytne a nepustí, že mi otevře oči a naučí mě milovat samu sebe, že se snaží mi ukázat to, co v sobě mám, přesvědčit mě o tom, že jsem zajímavá, kreativní, cílevědomá osoba. ten chlap je jedním slovem něco neuvěřitelného a nechápu, neumím si vysvětlit, že mi někdo tam nahoře dovolil, abych ho potkala.

jsem šťastná

haha, čekali byste, že tohle někdy napíšu?

od léta, kdy jsem něco naposledy sepsala, se toho stalo celkem dost. ne tedy nic moc zásadního, člověk pořád chodí do práce, vypořádává se s každodenním životem, řeší zbytečné věci, nervuje a stresuje se, i když ví, že to je absolutně zbytečný a tak. znáte to. každopádně se vždycky snažím i na těch nejhorších situacích hledat něco maličkého, až někdy skoro neviditelného, co by mi udělalo radost.
tak nějak napůl jsem se odstěhovala do Prahy, zvládla svůj první foto-pass, začala malovat, upekla svůj první dort, "visela" sem v jedné galerii, byla jsem vůbec poprvé volit, naplánovala jsem svůj premiérový foto projekt, u kterého mi zbývá najít jen vhodné místo, s bílou zdí, kde bych ho mohla začít realizovat a snad brzo vtrhne do světa :) i když to nebude nic světového, já z toho mám radost.
Vánoce zatím nijak nevnímám. možná je to tím, že jsem neustále v práci, možná je to tím, že za okny nevidím zatím žádnou zimu - a vsadím se o cokoliv, že po novém roce zase napadne hromada sněhu. co ale fakt ani trochu nepobírám je to, kam se tenhle rok poděl.... jako kdyby byl Silvestr včera.
jak to máte vy? už máte ozdobeno, napečeno, nakoupeno a těšíte se, až si hodíte nožky ve vánočních ponožkách na stoleček a zapnete pohádky? já se nemůžu dočkat, až o půlnoci z třiadvacátého na čtyřiadvacátého zapnu Vánoční koledu! každoroční tradice <3

mějte se nádherně a snad zase brzy "napísmenkovanou", E.


Další články