---

tattoo series: jak se o tetování starat?

18. září 2016 v 14:23 | E. |  tattoo series

toto téma je docela obtížné na sepsání, protože každému z nás vyhovuje úplně něco jiného. každý jsme jiný, máme jinou kůži, každý ten proces hojení snášíme jinak. proto upozorňuji, že to, co sem napíšu vyhovuje mně a fungovalo na má tetování, ale všechno z toho nemusí vyhovovat vám.


jakmile je tatér s prací hotov, ránu vám umyje/otře/očistí a vydezinfikuje, což pěkně štípe a kolikrát mi to bylo daleko nepříjemnější než samotný tetovací proces. namaže, pak vám přes čerstvé tetování dá plastickou fólii. jakýkoliv tatér mi řekl, že bych fólii měla sundat po třech hodinách, tetování znovu omýt - neparfémovaným a antibakteriálním mýdlem! - osušit papírovými utěrkami a první den NEmazat. ano, u mých prvních tetování jsem postupovala přesně tak, jak mi bylo od tatéra řečeno, každopádně u těch dalších jsem to začala dělat trochu jinak.
co dělám já, když se vrátím domů s novým tetováním? fólii rozhodně nesundávám po třech hodinách, naopak, až druhý den ráno. tetování pořádně s citem omyju mýdlem (bez žíňky, pouze rukama), přiložím na něj papírovou utěrku a znovu ho obalím fólií. třetí den tetování už nebalím, ale nechávám ho dýchat a až po těch třech dnech ho začínám mazat. ze začátku mažu dvakrát/třikrát denně, záleží na tom, jak moc cítím, že to tetování potřebuje. pak po pár dnech mažu už jen jednou za den. čerstvá tetování mažu většinou tři týdny, tedy do úplného zahojení.
 

23.08.2016 Asking Alexandria (+ special guest: To The Rats And Wolves)

13. září 2016 v 17:10 | E. |  that feeling you get when they come on stage

ze srpnového koncertu Asking Alexandria mám pořád tak trochu smíšený pocity, v kladném i záporném slova smyslu.
určitě víte, že jsem byla maximálně nadšená, když jsem se dozvěděla, že AA budou s novým albem koncertovat v Praze a že jsem pak byla naštvaná sama na sebe, že jsem se tak dlouho rozhodovala, kdy si na ně koupit lístek, až se vyprodali a lidi je začali nabízet za dvojnásobek, kolikrát i za trojnásobek původní ceny. přísahám, že jsem v tom květnu vážně uvažovala nad tím, že za něj nějakou tu větší sumu dám, ale štěstí mi přálo a přišla mi zpráva, že ještě pár rezervací propadává. okamžitě jsem ho rezervovala a platila kartou. druhý den jsem si pro něj šla a říkám Vám, že jsem snad ještě nikdy neměla tak ohromnou radost z toho, že držím nějaký lístek na koncert:)!
pak už jsem jenom odpočítávala dny, zjistila, kdo bude předkapelou, kterou jsem si samozřejmě hned naposlouchala a zdáli se mi naprosto skvělí a tyjo, taky že byli, víc jak to.
neměla jsem s kým jít, tak jsem napsala holkám, které jely samotné, jestli se nemůžu přidat a tak nějak jsme se domluvely a v den koncertu sešly u koně, hned si začaly rozumnět a všechno bylo víc jak fajn. Denis si někde chodil po Václaváku (asi tak deset minut předtím, než jsem tam dojela) a samozřejmě že když někoho chci tak strašně moc potkat, tak ho nepotkám a ani po koncertě, kdy nejdříve musí vylézt Cameron a Sam - což mi teda upřímně ani trochu nevadilo, protože jsem si ani ve snu nemyslela, že jsou tak milí - a já pak musím stihnout poslední metro kvůli brzkému vstávání do práce. ale jako, nebylo to jen o tom, jak moc jsem si s Denisem chtěla pokecat, že ano.

předkapelou byli němečtí To the Rats and Wolves a teda, neuvěřitelně parádní show! supr ozvučení, supr energie, supr songy a šla z nich pohoda na míle daleko. plus k tomu všemu to nejsou žádní namachrovaní rádoby hvězdičky, a to se v dnešní době cení - dokonce se po koncertě AA sebrali a šli si pokecat s fanoušky k jejich merch stánku, no co je víc?
AA měli jednu jedinou smůlu, a to takovou, že jsem Denise skoro vůbec neslyšela, když teda nescreamoval a nebo neseděl předemnou, a to fakt, že vůbec (stála jsem hned u pódia, jo...). smutný, že předkapela má peckově ozvučený koncert a hlavní hvězda si celý koncert jede na průměrné či dokonce podprůměrné ozvučení. Denis dobrou půlhodinu nadával na zvukaře, pak to i on sám vzdal a vykašlal se na to, protože se s tím evidentně nedalo nic dělat. setlist skvělý, jsem ráda, že nehráli jen nové věci, ale i staré, díky kterým jsem na Asking vůbec přišla. pravda, o tom, jaký bude setlist jsem věděla dobrých pár týdnů dopředu, protože celé turné je jeden a ten samý, ale koho by nepotěšilo slyšet naživo třeba To The Stage, A Prophecy či super skvělou The Final Episode? nové věci miluju, fakt! The Black je perfektní album, ale bylo fajn vidět, že Denis hravě zvládá staré songy a snad tím dal jeho odpůrcům jasně najevo, že za starou bačkoru nestojí, ale že dal AA "nový život", i když recenze mluví jen a pouze o tom, jak měl blbě nazvučený koncert, za což on určitě mohl, no.

dost doufám, že mi vyjde i březen příští rok, kdy tu jsou AA společně s Parkway Drive, protože za tu cenu, kolik ten koncert stál a když člověk pomine to ozvučení, tak to byl parádní večer! tak snad se znovu potkáme:)


tattoo series: jak si vybrat motiv, místo, tetovací studio či samotného tatéra?

4. září 2016 v 14:36 | E. |  tattoo series

ze začátku jsem žila v domnění, že všechna má tetování by měla mít hluboký význam. teď už od toho trochu opouštím, protože už jenom to, že si to necháte vytetovat ze sebemenšího důvodu už jakýsi význam pro vás má.
jak to dělám s motivy já? nebudu říkat, že si všechno navrhuji sama, to ani omylem. když už se mi něco líbí na internetu a mám v plánu návrh nějak přetvořit k obrazu svému, tak vždycky napíšu autorovi obrázku. ať se děje, co se děje, tohle je pro mě nejdůležitější! když to není z mé vlastní ruky, autor motivu by o tom rozhodně měl vědět a měl by být v pohodě s tím, že si to nechá někdo z druhého konce světa vytetovat. takhle to většinou mám u obrázků, protože přeci jenom žádná malířka nejsem a stačilo mi si navrhovat růže, u kterých jsem tak moc nadávala. texty si většinou navrhuju úplně sama, pak návrh donesu do studia a s tatérem probereme větší detaily a podrobnosti. i od toho totiž tatéři jsou a správný tatér by vám měl uměl poradit.
když si vyberu určitý motiv, tak většinou nejdu hned druhý den do studia s tím, že přesně to chci do konce života na své kůži, i když vlastně proč ne, spontánní tetování by též nemuselo být špatné, ale ještě nikdy jsem tak neučinila. já to mám tak, že když se mi daný motiv líbí i po třech měsících, tak vím, že jsem připravená na to, s ním být sžitá po zbytek svého života. ani netušíte, kolik takových motivů už šlo do koše, protože jsem se s nimi zkrátka neztotožnila a to je u tetování ta nejdůležitější věc.
 


the only thing standing between you and your goal is the bullshit story you keep telling yourself as to why you can’t achieve it

1. září 2016 v 0:20 | E. |  this is who i'm, you're not gonna change that
články ke konci léta píšu tak nerada, protože vždycky se tak celkově týkají prázdnin a toho, co jsem prožila a vždycky akorát smutním, že je všechno u konce. každopádně letos prázdniny za moc nestály, sice jsem na pár výletech byla, něco zažila, ale celkově to byla spíš nuda. jedno obrovské plus je, že jsem si konečně našla stálou práci a že od minulého týdne tedy pracuji na plný úvazek, což je moc fajn:), vzhledem k tomu, že jsem už od června psala e-maily a chodila na nejrůznější pohovory, bezúspěšně, praxe nutná minimálně tři roky a tak. je sice pravda, že mi dávají dvanácti hodinové směny zabrat, respektivě nejvíc to odnášejí nohy, ale snad to je jen o zvyku.
Šumava, České Švýcarsko a Asking Alexandria (článek už je skoro ready!) - asi takhle bych shrnula letošní prázdniny. naštěstí nebyly tak horké, jako ty minulé a já tak mohla v noci spát a nebudila jsem se díky příšernému horku. co mě opravdu mrzí je, že mi nevyšly plány na mé dvacáté narozeniny, které jsem oslavila minulou sobotu. v podstatě to všechno šlo do háje ze dne na den, takže nebyl ani čas vymyslet náhradní plán a já tak byla s dortem a balónkama sama doma u filmů. alespoň se učím trávit čas sama se sebou, ale i tak to byla podpásovka, a podobné fakt ráda nemám.
ani nevím, co očekávám od konce roku. snad jen to, že všechno půjde tak, jak nejlépe to půjde. že konečně zapomenu, že se konečně přehoupnu přes určitou kapitolu, protože jsem stále v té fázi, že se z ní dostávám. doufám, že budu šťastná, což se mi v poslední době taky vůbec nedaří, pořád ve všem hledám mouchy, které v něčem ani nejsou, pořád si nejsem jistá sama sebou, pořád se určitých věcí bojím a mám z nich obrovský respekt, pořád se nějak nemůžu odrazit od pomyslné překážky. proč sakra? prý stačí věřit, jenomže jak má člověk začít věřit, to je běh ještě na dost dlouho trať a já s tím vším tak nějak pořád prohrávám...
no nic, pokud dneska razíte po prázdninách do školy, tak přeju hodně štěstí, pokud prázdniny ještě stále máte, tak vám docela závidím a pokud se chystáte, stejně jako já do práce, tak pevné nervy!

mějte se hezky a zase někdy, E.


Další články