02.04.2017 Counterfeit (+ special guest: Decade, Tigress)

20. června 2017 v 22:49 | E. |  that feeling you get when they come on stage

jakmile Counterfeit oznámili turné a já zaregistrovala Prahu, bylo zcela jasné, že se jde! VIP lístky jsem sice propásla, ale zase na druhou stranu jsem si řekla, že m&g jsem měla minule a že člověk musí dát šanci i lidem, kteří takové štěstí hned napoprvé neměli :)
kluci do světa vyhodili jejich úplně první album Together We Are Stronger, které jsem si zamilovala hned na první poslech a na dubnový koncert jsem se tedy začínala pomaličku tešit jako malý dítě. vzhledem k tomu, že ještě nejsou tak mega populární (čeká je to), tak jezdí po relativně menších klubech, což jsou má nejoblíbenější místa a člověk je tam sice nalepenej na úplně každého, ale od punkrockovýho koncertu nemůže nikdo čekat, že tam budou lidi stát jako tvrdý y - ha, myslela jsem si teda, že to nejde.
po AA to byl druhý koncert, na který jsem šla úplně sama, ale vlastně to ani ničemu nevadilo a zpětně bych se asi fakt proklínala, že jsem kvůli takové banalitě oželela zrovna show někoho jako jsou Counterfeit.

tentokrát však musím vynést do oblak i jednu předkapelu! Tigress! wow! na to, že zpěvačky úplně nemusím, u téhle kapely je to absolutní opak. skvělá show, supr texty, energická kapela, která nás skvěle připravila na hlavní kapelu. tohle byl vážně skvělej tah, co se výběru předkapely týče.
k samotným Counterfeit nemám slov, moje oblíbený slovní spojení, přijde mi, ale jsou fakt neskuteční. nářez jako když tu byli poprvé, tentokrát se v Praze objevil i Sam, takže sestavička byla kompletní. perfektní setlist, i když oni jak těch svých věcí ještě moc nemaj, tak se nějak šlápnout vedle ani nedá a nestane se úplně, že by vám nezahráli zrovna tu vaši oblíbenou.
každopádně..... doslova mi pili krev lidi předemnou. já chápu, že Jamie je hvězda, ze které jsou v háji třeba i třináctiletý holky, taky jsem taková byla, a i to, že je rodiče samotný na podobnej koncert nepustí, ale když už teda tam jsem se svou ratolestí a úplně mě ta hudba nebaví, nejsem žádnej punkrockovej nadšenec, tak si jdu stoupnout dozadu a počkám, až ten koncert skončí a neřvu na nikoho kolem sebe, ať nezvedá ruce, ať neskáče, ať neřve a podobně. první řady stály totálně jako tvrdé y a bylo to až trapný. ale jestli si holky užily perfektní výhled a sáhly si na Jamieho, tak je asi všechno v pohodě :)

pořadatelé Aerodrome festivalu pár dní po koncertě oznámili, že se na něm představí, mimojiné, i Counterfeit, takže jsem skákala radostí a o tom, jak perfektní kluci byli i tam zase příště!

 

you never, ever, ever, get over some things, and time doesn't heal them, you just learn to manage them

10. června 2017 v 1:02 | E. |  this is who i'm, you're not gonna change that
necítím se zrovna na žádné větší vypisování, ale jelikož mě začíná štvát, že to tu všechno leží ladem a to i přesto, že mám co přidat, tak jsem se rozhodla, že alespoň něco málo sepíšu a hodím to sem. nejprve jsem sem původně chtěla dát menší shrnutí dvou dubnových (haha) koncertů, ale k tomu se nějak nemám.... ani to není tím, že bych tu ty články v koncertové záložce mít nechtěla, spíš to je tím, že když už něco sepíšu, smažu to a řeknu si, že se stejně snažím zbytečně.
co se stalo během dubna a května? zkusím to tak nějak ve zkratce dát do smysluplných slov. Counterfeit, TH, letěla jsem na služebku do Dánska, do rodiny jsme přivítali novou plyšovou lásku, zas a opět jsem se nechala potrápit a levé stehno má tedy konečně kámošku, začaly jsme s holkami alespoň trošku hýbat s naším projektem EDE(n) no a k tomu všemu jsem se stihla ještě sama v sobě psychicky ztratit - opět.
z něčeho se holt vypsat úplně nedá, zvlášť když člověk ani nějak neví, jak svoje myšlenky formulovat do psaného textu. připadá mi, že už tak dva roky padám do stále tmavšího, hlubšího a nezvladatelného začarovaného kruhu. vděčím za dny, kdy alespoň na chvilku myslím optimisticky, cílevědomě, šťastně. opravdu neznám větší zoufalost, než když se sama v sobě necítím dobře, vím to, chci s tím něco dělat, ale nevím jak, nevím co s tím udělat. strašně se těším na to, až se třeba za pět let budu smát tomu, co jsem řešila za hovadiny. chci z toho ven.
teď mám po dlouhé době pár dnů volna, v neděli mě čeká Aerodrome, na který se těším jak malá holka! a nepřestává mě udivovat, že je léto za rohem.
jak to máte vy s létem? nějaké plány? :)
vážně doufám, že se příště ozvu dřív - mějte se do té doby krásně, E.


jarní Petřín

6. dubna 2017 v 1:36 | E.
konečně jsem se dočkala a teploty začaly růst k jarním, někdy až skoro letním, číslům. od pátku mám trochu delší volno a právě zrovna v pátek bylo tak nádherně, že jsem nemohla zůstat sedět doma. se sestrou jsme se domluvily, že vyrazíme do Prahy a to převážně za účelem první letošní zmrzliny.
ten, kdo mě zná, určitě ví, že miluju zmrzlinu Angelato, takže jsme zamířily na Újezd, vystály si menší frontu a pak si šly naše první letošní zmrzlinový dvě porce užít na Petřín. chvilku jsme poseděly, kochaly se výhledem na Prahu a hlavně jsme plánovaly, kam půjdeme dál. nakonec jsme se rozhodly, že ještě obhlídneme Petřín a že půjdeme výš. díky bohu za to! objevily jsme naprosto skvostné místo, kde vůbec nikdo nebyl a na těch pár metrech čtverečních byly všude nádherně rozkvetlé stromy. asi Vám ani nedokážu vůbec popsat tu neuvěřitelnou atmosféru, to bylo totiž jak vystřižené z nějaké pohádky :) hlavně já už v lednu, kdy jsem si kupovala zrcadlovku, snila o tom, že na jaře objevím nějaké podobné místo a pořádně se na něm fotograficky vyřádím. taky se tak stalo a těch fotek je opravdu nespočetně moc, takže jsem se rozhodla, že s nimi udělám samostatný článek, to místo si to totiž i zaslouží.

takže! pokud budete mít čas, chuť a bude krásně, zvažte návštěvu Petřína a třeba se Vám mezi těma zamilovanýma párama též poštěstí a vy najdete podobnou nádheru.

mějte se krásně, E.

 


get your shit together

poslední březen a blog bez článku (ok, do půlnoci to už nestíhám, ale budeme brát, že je pořád poslední březen)? no to ne! tak strašně moc bych sem chtěla psát víc, ale buď jsem naprosto vyřízená a nebo bohužel nemám náladu, myšlenky, fotky, optimismus a chuť.
březen byl takový "dá se to" měsíc. nic moc se nestalo, nic moc jsem nepodnikla a málo věcí mi dělalo radost, i když se teď snažím najít něco pozitivního v každodenních záležitostech, chválit se, být na sebe hodná a zbytečně si nepodkopávat nohy. nojo, moje cesta za tou self love je momentálně na tak trochu zamrzlém bodě, ale ono se to zase začne hýbat, musím v to věřit. ale!!! je tu jaro, teplo, míň oblečení, sluneční paprsky po ránu!! konečně. jo, píšu to jako kdyby zima trvala dva roky... každopádně se už teď netěším na to, až si zase řeknu winter is here (Game of Thrones je samozřejmě výjimka), holt zima pro mě není.
mám za sebou dvě nová tetování, teď mě čekají dva koncerty, v dubnu letím na služební cestu do Dánska a s někým chystáme něco většího ve spolupráci s šicím strojem a hlavně zatraceně pevnou vůlí, snad to vyjde - musí, musí, musí!! :) jinak jsou mé myšlenkové pochody už tak trochu u moře, ve Španělsku, někde s ledovou kávou a výbornou zmrzlinou. to dělá to sluníčko.
z března mám nespočet fotek. fotím dost často, a věřte, že mě to samotnou překvapuje. i přesto, že toho na focení moc není, nějak se mi to tu střádá čím dál tím víc. ze začátku měsíce jsem byla se sestrou v Praze, kam jsme jely se úmyslně ztratit, což se nám samozřejmě že nepovedlo, protože jsme nakonec skončily v DOXu, ale nějaké ty turistmy nezaplněné uličky jsme přeci jenom vyfotily.

myslím, že se Vám brzo ozvu alespoň s tím počinem, který vzejde ze spolupráce s šicím strojem, s nějakým menším inforádoby článkem. nechápu, že se už vlastně podruhé budu moct někde prezentovat a to jsem v den splněné maturitní zkoušky říkala, že šití u mě skončilo - haha :)

mějte se krásně, E.


Další články