18.02.2017 Kensington (+ special guest: Peter Pan Complex)


někdy ke konci roku 2015 se ke mně tahle kapela dostala, úplnou náhodou, když jen tak brouzdala na Spotify. doslova jsem si jí zamilovala a pár měsíců na to jsem byla poprvé na jejich koncertě, který měli v Praze v Rock Café. tehdy je kolem mě nikdo neznal, každopádně já za ten rok a pár měsíců stačila udělat všem blízkým takové podvědomí o mých oblíbených songech od Kensington, že si je valná většina zamilovala též. už dávno to pro mě není jen čtvrť v Londýně....
určitě si tedy dokážete představit, jak moc šťastná jsem byla, když oznámili své evropské turné a co jsem tam nezahlédla? ano, Prahu!!! okamžitě jsem informovala sestru a nějaký ten měsíc na to už vlastnila lístek. co mě ale potěšilo nejvíc bylo, když pár týdnů před koncertem agentura hlásila, že je koncert vyprodaný:) jelikož z toho, co jsem si pamatovala z listopadu 2015, si to rozhodně zasloužili a že jsem se nemýlila.

předkapela byla taková, no, jako jo, nic strašnýho to nebylo, ale když se hold těšíte na někoho, kdo to na pódium fakt umí.... už jsem tedy zažila daleko lepší předkapely (viz třeba To The Rats and Wolves na AA, to je nepřekonatelný zážitek, který jsem prostě ani náhodou nečekala). Peter Pan Complex zahráli pár songů, pak se rozloučili, popřáli hezkej zážitek, začalo se přestavovat pódium a z toho všeho začátečního pódiového "chaosu" tam zbylo pár věcí a jedno obrovské logo na plátně. Kensington fakt dávají převážně důraz na výkon, ne na zbytečnosti okolo.
upřímně jsem se dost bála toho, že jak jsem neměla pořádně naposlouchané nové album Control, že se nebudu absolutně nijak chytat. chyba, člověk si prostě tak nějak za tu dobu, co je poslouchá, zvykne na ten jejich styl a pak už je docela jedno, jestli znáte texty songů do poslední věty. se setlistem jsem byla obrovsky spokojená. zahráli mi vesměs všechno, co jsem chtěla slyšet. už doma jsem si řekla, že si Little Light musím natočit a teda, natočila jsem, jupí!! jen mi dalo docela zabrat, abych v té rychlosti zjistila, jak se na tom mém novém Nikonu natáčí, ale co, zvládla jsem to, valnou většinu mám natočenou, i když třeba po kouskách. Do I Ever, All for Nothing, Riddles, War....
co jsem ale teda ani náhodou nečekala bude, jak moc skvěle budou live znít. nějak si nevybavuju, jestli jim to takhle skvěle šlapalo i před tím rokem, ale tohle byla fakt pecka. zahráli jak starší věci, které s nimi zpíval snad celej Music Bar, tak i jejich zbrusu nový věci a teda, fakt jsem nečekala, že mě rozseká něco víc, jak Little Light. bylo to Sorry - nádhernej song, ale live má tak milionkrát lepší atmosféru, větší kouzlo a prostě, ten text.... achjo, po dlouhé době jsem si uvědomila, jak moc žiju pro hudbu a to hlavně pro živou, pro koncerty, jak moc mě to dělá šťastnou.
po Little Light se kluci odebrali z pódia s tím, že se loučí (jasně jasně, proč tohle vlastně dělá každej interpret a pak se stejně vrátí?). Music Bar řval, hlučel, křičel všechno možný v češtině i holandštině (teda pokud to fakt byli lidi z Nizozemska) a encore si vysloužil.
Control, jedna z mých top oblíbených z nového, stejnojmenného alba. po ní jsem se otočila na sestru a říkala jsem, že ještě vůbec nehráli Streets a že prostě není možný, aby zrovna tahle pecka nezazněla - asi tři sekundy na to se rozezněly první tóny právě Streets a jo, bylo dost vidět, že tímhle songem se dostali do valného podvědomí lidí, protože jí zpíval od začátku do konce snad každý přítomný. poslední byla St. Helena, song, na který jsem se taky šíleně moc těšila a bylo na co.

já Vám nějak nevím, možná je to tím pokoncertním poblouzněním, možná tím, že to je indie rock, který má live fakt neuvěřitelnou atmosféru, ale tihle Nizozemci to umí tak, že si troufám říct, že jsem nezažila nikoho, kdo by je předčil. to, jak jsou s těma nástrojema komplet sžitý, jak kdyby se s nima narodili, to jak si vůbec nehrajou na to, že to musí být perfektní, ta image, že si jen tak přišli zahrát a pobýt s fanoušky. vidět zrovna Kensington v akci fakt stojí za to! takže až oznámí nový pražský termín (jakože oznámí, vsaďte se), neváhejte. ten koncert stojí prd za to, co si z něj odnesete, protože když si to porovnám s tím, co jsem dala za jiný interprety a s jejich výkonem, tak těch pět stovek? no, dala bych tak pětinásobně víc klidně.... :)

jako v roce 2015, i tentokrát jsem si chtěla koupit jejich CD a tentokrát horkou novinku Control. jako jo, ze začátku mě fakt odradila ta cena, ale zase jsem si na druhou stranu řekla, že v ČR to nikdo neprodává a kdybych si to objednávala ze zahraničí, tak zaplatím poštovný a Control mě vyjde vlastně na to pětikilo tak jako tak.

děkuju za skvělého koncertního parťáka, weili!!!

 

remember yourself as a little girl, she is counting on you to protect her

dnes bude článek plný fotek, protože hádejte co! ani nevím, kolikrát jsem o tom sem na blog psala - asi tak, plus mínus, milionkrát? stoprocentně vím, že už od základky jsem si chtěla pořídit zrcadlovku, měla jsem jí dostat k osmnáctým narozeninám, ale nedostala, protože mi nikdo nechtěl koupit nic, co by se mi pak nelíbilo. já našetřené peníze raději dávala za koncerty, cestování a říkala si, že mi ten kompakt ještě nějakou tu dobu určitě vydrží. a vydržel, drží semnou do teď a miluju ho pořád úplně stejně, jen jsem teď odvařená z toho, že jsem si vážně za vydělané peníze koupila něco, co mi vlastně splnilo sen. navíc to bylo absolutně spontánní rozhodnutí. zrcadlovku jsem si mohla koupit už minulý rok, ale jakmile přišla polovina ledna řekla jsem si teď nebo nikdy a já jsem si ke konci ledna vesele vezla domů krabici plnou štěstí. ani tomu sama nevěřím a jsem z toho pořád taková... emotivní:)
takže se vlastně valná většina mých volných dnů skládá jen z toho, že držím v ruce moje nový mimi a fotím úplně všechno. zkouším, poznávám, jásám, jak skoro všechnu práci dělá za mně a že se můžu tím pádem zaměřovat vyloženě na to, aby ta fotka sama o sobě měla kouzlo. jo, asi mi možná chybí, že s tím kompaktem jsem si musela dávat daleko víc záležet na tom, aby ta fotka nějak vypadala, ale za mě má obojí nějaké kouzlo, i když je fakt, že prostě s tou zrcadlovkou jdou hezký fotky samo.
ale nechci mít článek jen o Nikonu. únor je zatím super! dnes mě dokonce probudilo sluníčko, po tak dlouhé době. zítra jdu na koncert, po tak dlouhé době. a i přesto všechno, že mám někdy dny, kdy bych se nejradši zahrabala do peřin a nevylezla milion let, tak nějak se z toho života těším. já, chápete to?:) ode dneška mám dovolenou, týdenní, ale snad si alespoň trošičku odpočinu. zatím mám v plánu jen koncert, možná jeden ples a hlavně se chci po dlouhé době jet podívat do DOXu, jelikož tam jsou momentálně dost zajímavé výstavy a já takhle nikde nebyla strašně dlouho, ani jsem neměla tu možnost být minulý rok na Designbloku...

co vy a výstavy? taky Vás tak moc naplňují? taky máte radost z jakéhokoliv umění?
mějte se krásně,
E.


tattoo series: vše o tetování, se kterým se prozatím stále seznamujeme

29. ledna 2017 v 15:13 | E. |  tattoo series

mé poslední, mé dalo by se říct že i nejmilovanější, mé prozatím největší a nejpropracovanější tetování, které mám na stehně a rozhodně to je tetování, u kterého jsem si nejvíc potrpěla. jenže, jak já vždycky říkám, tetovací bolest je možná nepříjemná, ale na druhou stranu si jí musíte užívat, protože to zkrátka k tomu všemu patří a opravdu nejsem někdo, kdo by se vyžíval v bolesti jo, naopak.


Hell ke konci září minulého roku vyhlásil na své facebookové stránce soutěž o návrhy, které byly inspirovány akcí Fetish Weekend, který se v té době v Praze chystal. ten můj byl k druhému týdnu a věřte nebo ne, jakmile jsem ho viděla, tak jsem se zamilovala. sice mi dost lidí říkalo, že to úplně není tetování pro mě, že mě to nevystihuje a že to nejsem já, což na druhou stranu nelze nechápat. dost lidí tuhle "mou stránku" neznají a ten, kdo jí zná mi naopak řekl, že tohle je kéra pro mě. tahle kráska má vystihovat mé alter ego. to, že se nemám bát jít za svým přes veškeré překážky a hranice, protože nejdůležitější je, jak to cítím já a názory druhých můžu mít někde.... no, jinde.
zcela upřímně jsem ani trochu nečekala, že by si Andy vybral to, co jsem o návrhu napsala zrovna já a že bych tuhle krásku mohla někdy považovat za svou. ale stalo se, zpráva mi přišla, když jsem byla zrovna v práci a asi ani nemusím říkat, jak moc mi to prozářilo den.



nejdřív je asi třeba říct, že jsem měla termín až v polovině ledna, ale tatér měl nějak ke konci listopadu volných pár dní, takže mi napsal, že kdybych chtěla a měla čas, můžu se hned následující den zastavit a můžeme kočku s perverzním pohledem přivést na svět. samozřejmě, že jsem neváhala ani minutu.
zase tu byla ta, pro mě naoprosto typická, nervozita, která byla za A z neznámého prostředí, kde jsem byla maximálně, když jsem někomu dělala doprovod na pierc a za B z tatéra, kterého jsem v životě neviděla a nevěděla jsem, jak na mě bude působit, což je pro mě snad jedna z úplně nejvíc zásadních věcí. naštěstí (!!!!) Andy je obrovský sympaťák a hlavně teda dost šikovnej sympaťák. ze začátku jsme diskutovali o těch běžných věcech a to ať už se to týkalo velikosti a nebo třeba toho, co na návrhu pozměníme, co tam připadáme a podobně.
 


xmas, last days of 2016 / first days of 2017 random

28. ledna 2017 v 19:30 | E.
vím vím, tenhle článek přidávám opravdu brzo, a to hlavně, když si vzpomenu, že v minulých letech jsem ho přidávala třeba hned po Vánocích nebo hned prvních pár dnů v novém roce. bohužel situace, která trvala bezmála po celý leden se nedala zvládat ještě společně s internetem. teď už naštěstí je vše v pohodě a pevně věřím, že to tak i zůstane! musí!! teď mám opět spoustu volna a můžu dělat, co mě baví:) nejprve tedy přináším menší random, který se mi tu nashromáždil za konec prosince a začátek ledna.

jak jste si užili nebo ještě stále užíváte zimu? mně už přijde šíííleně dlouhá a těším se, až všechno to teplé oblečení zahrabu do skříně.


Další články