Amsterdam diary

29. května 2018 v 16:26 | E. |  travel and cultural diary/random

1. den - příjezd
dejme tomu, že jsme se na pražském letišti bez větších komplikací našly, chvilku počkaly a pak už seděly v letadle a mávaly Praze. já v letadle - podruhé v letadle - docela sranda, stres a nervy. abyste to správně pochopili, pro mě je jedno z největších utrpení, když letadlo začne klesat a připravovat se na přistání, jelikož mě bolí hlava, zalehnou mi uši a pak třeba další dva dny neslyším.
let jsme zvládly, našly kufry a pak už "jen" zbývalo se vypořádat s automaty na jízdenky a celkově s amsterdamskou dopravou. řekněme to stručně a jasně - díky bohu za pražskou, jasně značenou, lehce pochopitelnou hromadnou dopravu! na zastávku Bullewijk, kde jsme měly zaplacený hotel, jsme nejdřív jely bez lístku, protože to byly jen tři zastávky a řekly jsme si, že to teda riskneme, jelikož se s námi nebavil automat a nebral platební karty. no hahaha, jenom takové menší info pro všechny, co se chystají do Amstru - mají tam turnikety a bez platného a PÍPLÉHO lístku se ven z metra prostě nedostanete. na hotel jsme dorazily promrzlé a v nevrlé náladě, respektive já jsem už vážně myslela, že nebudu ani vybalovat a rovnou poletím zpátky. ten den nás čekala ještě cesta do Lidlu pro jídlo na celý pobyt a pak jsme to už zalomily.

2. den
nejdřív teda musím říct, že je docela těžký si takhle zpětně všechno vybavovat, jó kdybych já nebyla líná si k tomu sednout hned po příjezdu zpátky do Prahy. na druhou stranu to má ale i tu výhodu, že se člověk zasměje a že si připomene fajn chvíle :)
první den jsme říkaly, že se budeme modlit, aby další dny bylo alespoň trochu slunečno a aby přestal foukat ten šílenej vítr. každopádně na další den jsme se teda zrovna nijak extra nevyspaly, jelikož nám tam v noci harašili sousedi, ale v deset dopoledne jsme už byly na nohou a měly zamířeno do centra Amstru - ten den byly v plánu ty nejlepší muzea, které město nabízí! nejdříve jsme jely omrknout slavnej nápis I Amsterdam, kterej je hned u Rijksmuseum a vlastně v celé té části Amstru je hned několik zajímavých muzeí i galerií. my se ale vydaly do o pár kroků vzdálenějšího Moco Museum - BANKSY BANKSY BANKSY BANKSY. fantastické muzeum moderního umění!
panebože, já tak moc chtěla do Van Goghova muzea, ale ta fronta..... ta fronta, v té zimě, ne, nic takového nepřicházelo v úvahu. vyhrálo jídlo.
Amsterdam je nádherné město, všude nejvíc roztomilé baráčky různých barev a velikostí, s okny různých tvarů, které tak nějak hezky celkově ladí s celkovou atmosférou. radost pohledět a to ať už se člověk podíval kamkoliv.


3. den
další den to už tak slavné s mou náladou nebylo, bylo mi zle, bolela mě hlava a ještě ta neustupující zima do toho. navíc jsme den předtím stihly projít dost velkou část toho, co Amsterdam celkově nabízí. jako první jsme zamířily k vědeckému centru Nemo a hlavně teda k amsterdamskému přístavu, kde bylo nádherně, jenže člověk tam opravdu vydržel pár minut a měl omrzliny nejmín třetího stupně (jo, jsme zmrzliny). pak jsme to otočily zpět do centra, opět chodily po roztomilých uličkách, kolem roztomilejch domečků a najednou prostě čau, prostitutka za bílého dne ve výloze. to je jedna z věcí, která mě na Amsterdamu fakt bavila - absolutní otevřenost vůči sexu, sexuality a podobně. jakože jedno velké wow, protože jako jasně, člověk tam jede s tím, že ví, že to město takové je, ale když to pak vidí na vlastní oči, je to o něčem úplně jiném. Red Light District jsme si prošly jak přes den, tak i poté v takovém polo šeru. noční červené lucerny si snad vychutnám, až se jednou vrátím :)
 

happy happy

31. prosince 2017 v 11:55 | E.
rok se s rokem opět sešel a já tu na klávesnici ťukám "malé velké" shrnutí toho, co se mi za posledních dvanáct měsíců podařilo a naopak, kam jsem se posunula, co jsem zažila a prožila, které chvilky jsem si nejvíce užila a koho mi tento rok přivál do života.
je toho tolik, že vlastně ani moc dobře nevím, kde bych měla začít - ostatně tuto větu píšu určitě do každoročního zakončovacího článku. s minulým rokem jsem se rozloučila skvěle prožitým Silvestrem - po boku milované osoby, v dobré společnosti, s kupou jídla a pití.
pak ale nastal nečekaný zvrat úplně ve všem, všechno začalo nanovo. neustálé trápení, neustálé úzkosti, neustálé špatné nálady a do toho jsem musela x hodit stát v práci mezi lidmi a dělat, jakoby se vlastně vůbec nic nedělo. nesnáším to, nesnáším tuhle přetvářku, nesnáším, když musím být mezi lidmi ve chvílích, kdy bych nejraději před celým světem utekla a zahrabala se pod peřinu.
začátkem března už to semnou nebylo vůbec zvladatelné a právě v ten moment mi vstoupil do života někdo, kdo mi ho absolutně celej začal od základů měnit. žila jsem jen z toho, že jsem si s ním vyměňovala zprávy, ale city jsem měla zamčené jinde. dnes si klepu na čelo, jak jsem mohla být tak naivní....

tahle "nová krev" mi do života vnesla úplně všechno, co jsem v něm postrádala - jestli jsem někdy říkala, že druzí Vám v sebelásce nijak nepomohou, není to pravda, jen to musí být někdo, kdo to s Vámi myslí doopravdy tak, jak si myslíte. bez veškeré přetvářky!
ze začátku jara, v polovině dubna, jsem dostala jedinečnou příležitost se pracovně podívat do Kodaně a byla bych blázen, kdybych na to nekývla: poprvé jsem letěla letadlem! a byl to zážitek na celej život.
léto mi začalo nejlíp, jak jen mohlo - jela jsem na hudební fesťák a rovnou do Hradce. šílený tři dny, které mi toho tolik daly. aniž bych se nějak stihla vzpamatovat a vybalit z batohu RfP, mohla jsem se začít znovu balit a psychicky se připravovat na čtyřiadvacetihodinovou cestu autobusem do Španělska. po sedmi letech jsem viděla moře a úplně poprvé své milované delfíny :)
ke konci léta jsem se tak napůl nastěhovala do Prahy, poprvé jsem "visela" na výstavě a přišel zvrat i v pracovním životě. pak už se vše začalo rychle ubírat k samotnému konci roku.
aktuální rok mi toho dal hodně i co se koncertních zážitků týče - Kensington, Counterfeit (hned dvakrát!), Tokio Hotel, Linkin (ach bože :() Park a Simple Plan na Aerodromu, Kraftklub a spousta dalších na RfP a v neposlední řadě fenomenáááální Michael Malarkey, na kterého razím v příštím roce zas.

když se nad tímto rokem zamyslím tak nějak "souhrně", jak by ostatně tento článek měl působit, musím říct, že mi toho dal nejvíc po mé psychické stránce. spoustu věcí jsem si uvědomila a snad úplně poprvé jsem sem pravdivě napsala, že jsem šťastná. jasně, jsou momenty, kdy se cítím strašně, ale překvapivě převahují ty, kdy se cítím přesně naopak. budeme to dávat za vinu té "nové krvi" :)

rok s osmnáctkou na konci bude převážně o cestování. hned ze začátku roku se chystáme s Verčou na Thirty Seconds To Mars do Amsterdamu, strašně moc bych se už KONEČNĚ chtěla podívat do Londýna, rozhodně se podívám do Vídně a myslím, že ne pouze jednou a v létě bych brala nějakou dovolenou poblíž hor, tak uvidíme uvidíme, co mi tento rok přinese :) aktuálně přemýšlím i o změně v pracovním životě, o nové seberealizaci, na kterou musím sehnat to nejdůležitější - prostor a hlavně také o kompletním přestěhování do hlavního města.
plně doufám, že osmnáctka nebude ze začátku tak mizerná, jako byla právě sedmnáctka.... že mi bude všechno vycházet a že i když budu na dně, blízcí se za mě postaví!

co vy? co čekáte od roku 2018? budete si dávat nějaké předsevzetí?

přeji Vám úspěšný start do dalšího, nového roku a užijte si zbytek Silvestra - E.


Další články