you think it's going to break you, but it won't

26. října 2016 v 1:58 | E. |  this is who i'm, you're not gonna change that
zas je to nějaká ta doba, co jsem o sobě dávala vědět a řeknu vám, že za tu dobu se toho stihlo změnit tolik, že tomu sama nevěřím. určité věci se mi vyjasnily, určité lidi jsem vymazala, začala se soustředit na to, co je důležité pro mě a ne pro někoho druhého. byl to běh na dlouhou trať, ale nakonec jsem i já přišla na to, že pro sebe musím být nejdůležitější a přestat řešit minulost, kterou stejně nikdy nezměním. to, jak jsem si neustále podkopávala nohy a myslela si, že to tak je správně... no:) škoda mluvit. moc dobře vím, že karma na sebe nenechá dlouho čekat.
v práci jsem pečená vařená, ale baví mě to, což bych nikdy nevěřila, že o své první práci někdy řeknu. není to sice něco, čemu bych se chtěla věnovat po zbytek života, ale skvělá zkušenost a hlavně skvělý start to rozhodně je. navíc jsem obklopená skvělými lidmi, kteří si nedělají naschvály, jak jsem na to vždycky byla zvyklá. momentálně existuje pár lidí, o kterých vím, že mi vždycky dokáží pomoci a já si jich vážím tak strašně moc, že to nedokážu popsat slovy. jsem strašně ráda, že se ukázalo, že chyba není v tom, jak moc citlivý člověk jsem a v tom, že když miluju, tak celou mou osobou. sice mám pořád v sobě něco, co mi říká, nevěř, nepoddávej se tomu, nenech se znovu spálit, ale já jsem tak strašně moc šťastná, že na tohle všechno kašlu a jo, ať se klidně spálím, hlavně že budu vědět, že mi to stálo za to.
už teď vyhlížím leden, protože se mi naskytla příležitost výhry návrhu tak skvělého, že jsem zkusila štěstí, daný návrh výhrala a hned byla zaplatit zálohu. strašně moc se na to těším, sice to bude bolet jako čert, protože tam budu sedět celý den, ale za tu dokonalost to rozhodně stát bude. v pátek jsem byla na své poslední kérce, dneska začala konečně svědět, takže snad bude co nevidět finálně zahojená.
nějak si pořád nemůžu zvyknout na to, že nejsem školou povinná a že sestry začaly chodit na střední, takže v podstatě nejsou skoro vůbec doma. jelikož dělám krátké dlouhé týdny, tak jsem kolikrát i sama doma a fakt na to nejsem zvyklá, mluvím sama se sebou (což dělám neustále, ale sama doma až v moc velké míře) a chybí mi plný byt. minulý víkend jsem tedy vytáhla sestru na menší procházku, abysme taky konečně něco málo nafotily, popovídaly si a tak. před náročným týdnem to opravdu bodne!
zas a znovu musím říct, jak strašně moc jsem ráda za to, že jsem po maturitě šla na pomaturitní studium angličtiny. dalo mi to tak moc skvělý lidi a dneska se mi to opět potvrdilo. v naší oblíbený kavárně jsme s holkama byly tak přes pět hodin, povídaly si, co je u každé nového, co se za tu dobu, co jsme se neviděly, změnilo a tak:) tyhle dny mám moc ráda. člověk vypne, je s někým, koho má tak moc rád a s kým mu je příjemně a ono ho to ještě nabije na dalších několik týdnů pozitivní energií.

a co vy? jak si zatím užíváte podzim?
mějte se krásně,
E.

tenhle boží XXL rolák jsem sehnala v sekáči za blbých pět korun! pět korun!
 

tattoo series: jak je to s cenou

9. října 2016 v 21:36 | E. |  tattoo series

tady se dá asi říct maximálně to, že zaplatíte za to, co budete mít na svém těle po celý svůj život a věřte mi, že když chcete něco, co bude po nějakou dobu vypadat stále skvěle, co bude velké, co vám bude vyloženě navrženo na tělo, tak že za tu cenu, kterou zaplatíte, byste mohli klidně jet na all inclusive dovolenou - to vám ale musí být jasné. jasně, já tady o tom mluvím tak, jako kdybych za svá tetování dávala nějaké ohromné částky, ale já nemám nic ohromného a dokonalého, protože se mi to zkrátka úplně nelíbí. za své nejlevnější tetování jsem nedala ani dvě stovky a ne, to tetování na to nevypadá, jen to zkrátka není nic ohromujícího.
vážně nesnáším, když někdo mluví o tom, jak chce mít obrovská a fakt propracovaná tetování a pak na to naváže druhou větou ve stylu, že za to rozhodně nehodlá utratit víc jak 5 tisíc. u tetování platíte za všechno - za návrh na míru i za dobu, kterou s vámi tatér během tetovacího procesu stráví. vemte si to tak, že ten, do jehož rukou se svěříte, je umělec, malíř a že vám vlastně maluje na tělo. je to umění jako každé jiné, všechno umění je drahé a hlavně všechno umění za ty peníze stojí, pokud se líbí tomu, kdo do toho ty peníze investuje.

tattoo series: jak se o tetování starat?

18. září 2016 v 14:23 | E. |  tattoo series

toto téma je docela obtížné na sepsání, protože každému z nás vyhovuje úplně něco jiného. každý jsme jiný, máme jinou kůži, každý ten proces hojení snášíme jinak. proto upozorňuji, že to, co sem napíšu vyhovuje mně a fungovalo na má tetování, ale všechno z toho nemusí vyhovovat vám.


jakmile je tatér s prací hotov, ránu vám umyje/otře/očistí a vydezinfikuje, což pěkně štípe a kolikrát mi to bylo daleko nepříjemnější než samotný tetovací proces. namaže, pak vám přes čerstvé tetování dá plastickou fólii. jakýkoliv tatér mi řekl, že bych fólii měla sundat po třech hodinách, tetování znovu omýt - neparfémovaným a antibakteriálním mýdlem! - osušit papírovými utěrkami a první den NEmazat. ano, u mých prvních tetování jsem postupovala přesně tak, jak mi bylo od tatéra řečeno, každopádně u těch dalších jsem to začala dělat trochu jinak.
co dělám já, když se vrátím domů s novým tetováním? fólii rozhodně nesundávám po třech hodinách, naopak, až druhý den ráno. tetování pořádně s citem omyju mýdlem (bez žíňky, pouze rukama), přiložím na něj papírovou utěrku a znovu ho obalím fólií. třetí den tetování už nebalím, ale nechávám ho dýchat a až po těch třech dnech ho začínám mazat. ze začátku mažu dvakrát/třikrát denně, záleží na tom, jak moc cítím, že to tetování potřebuje. pak po pár dnech mažu už jen jednou za den. čerstvá tetování mažu většinou tři týdny, tedy do úplného zahojení.
 


23.08.2016 Asking Alexandria (+ special guest: To The Rats And Wolves)

13. září 2016 v 17:10 | E. |  that feeling you get when they come on stage

ze srpnového koncertu Asking Alexandria mám pořád tak trochu smíšený pocity, v kladném i záporném slova smyslu.
určitě víte, že jsem byla maximálně nadšená, když jsem se dozvěděla, že AA budou s novým albem koncertovat v Praze a že jsem pak byla naštvaná sama na sebe, že jsem se tak dlouho rozhodovala, kdy si na ně koupit lístek, až se vyprodali a lidi je začali nabízet za dvojnásobek, kolikrát i za trojnásobek původní ceny. přísahám, že jsem v tom květnu vážně uvažovala nad tím, že za něj nějakou tu větší sumu dám, ale štěstí mi přálo a přišla mi zpráva, že ještě pár rezervací propadává. okamžitě jsem ho rezervovala a platila kartou. druhý den jsem si pro něj šla a říkám Vám, že jsem snad ještě nikdy neměla tak ohromnou radost z toho, že držím nějaký lístek na koncert:)!
pak už jsem jenom odpočítávala dny, zjistila, kdo bude předkapelou, kterou jsem si samozřejmě hned naposlouchala a zdáli se mi naprosto skvělí a tyjo, taky že byli, víc jak to.
neměla jsem s kým jít, tak jsem napsala holkám, které jely samotné, jestli se nemůžu přidat a tak nějak jsme se domluvely a v den koncertu sešly u koně, hned si začaly rozumnět a všechno bylo víc jak fajn. Denis si někde chodil po Václaváku (asi tak deset minut předtím, než jsem tam dojela) a samozřejmě že když někoho chci tak strašně moc potkat, tak ho nepotkám a ani po koncertě, kdy nejdříve musí vylézt Cameron a Sam - což mi teda upřímně ani trochu nevadilo, protože jsem si ani ve snu nemyslela, že jsou tak milí - a já pak musím stihnout poslední metro kvůli brzkému vstávání do práce. ale jako, nebylo to jen o tom, jak moc jsem si s Denisem chtěla pokecat, že ano.

předkapelou byli němečtí To the Rats and Wolves a teda, neuvěřitelně parádní show! supr ozvučení, supr energie, supr songy a šla z nich pohoda na míle daleko. plus k tomu všemu to nejsou žádní namachrovaní rádoby hvězdičky, a to se v dnešní době cení - dokonce se po koncertě AA sebrali a šli si pokecat s fanoušky k jejich merch stánku, no co je víc?
AA měli jednu jedinou smůlu, a to takovou, že jsem Denise skoro vůbec neslyšela, když teda nescreamoval a nebo neseděl předemnou, a to fakt, že vůbec (stála jsem hned u pódia, jo...). smutný, že předkapela má peckově ozvučený koncert a hlavní hvězda si celý koncert jede na průměrné či dokonce podprůměrné ozvučení. Denis dobrou půlhodinu nadával na zvukaře, pak to i on sám vzdal a vykašlal se na to, protože se s tím evidentně nedalo nic dělat. setlist skvělý, jsem ráda, že nehráli jen nové věci, ale i staré, díky kterým jsem na Asking vůbec přišla. pravda, o tom, jaký bude setlist jsem věděla dobrých pár týdnů dopředu, protože celé turné je jeden a ten samý, ale koho by nepotěšilo slyšet naživo třeba To The Stage, A Prophecy či super skvělou The Final Episode? nové věci miluju, fakt! The Black je perfektní album, ale bylo fajn vidět, že Denis hravě zvládá staré songy a snad tím dal jeho odpůrcům jasně najevo, že za starou bačkoru nestojí, ale že dal AA "nový život", i když recenze mluví jen a pouze o tom, jak měl blbě nazvučený koncert, za což on určitě mohl, no.

dost doufám, že mi vyjde i březen příští rok, kdy tu jsou AA společně s Parkway Drive, protože za tu cenu, kolik ten koncert stál a když člověk pomine to ozvučení, tak to byl parádní večer! tak snad se znovu potkáme:)


Další články