Le Petit Prince, Antoine de Saint-Exupéry

14. května 2012 v 0:28 | E.
Vyprávěl jsem vám tyto podrobnosti o planetce B 612 a pověděl jsem vám její číslo jen a jen kvůli dospělým. Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: "Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?" Místo toho se vás zeptají: "Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?" Teprve potom myslí, že ho znají. Řeknete-li dospělým: "Viděl jsem krásný dům z červených cihel, za okny muškáty a na střeše holuby…", nedovedou si ho představit. Musíte jim říci: "Viděl jsem dům za sto tisíc franků." Tu hned zvolají: "Ach, to je krása!"
malý princ, kapitola IV

četli jste někdy malého prince?:)



"Dobrou noc," řekl malý princ jen tak nazdařbůh.
"Dobrou noc," odpověděl had.
"Na kterou planetu jsem to spadl?" zeptal se malý princ.
"Na Zemi, do Afriky," odpověděl had.
"Ach!... A na Zemi nikdo není?"
"Tady je poušť. A na pouštích nikdo není. Země je veliká," řekl had. Malý princ si sedl na kámen, pohlédl k obloze a pravil:
"Tak si říkám, jestli hvězdy září proto, aby každý mohl jednoho dne najít tu svou. Podívej se na mou planetu. Je právě nad námi… Ale jak je daleko!"
"Je krásná," řekl had. "Proč jsi sem přišel?"
"Mám trampoty s jednou květinou," odpověděl malý princ.
"Tak?" řekl had.
Odmlčeli se.
"Kde jsou lidé?" zeptal se zase malý princ. "V poušti je každý trochu osamělý…"
"Osamělí jsme i mezi lidmi," namítl had.
malý princ, kapitola XVII

"Ne," řekl malý princ. "Hledám přátele. Co to znamená ochočit?"
"Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška.
"Znamená to vytvořit pouta…"
"Vytvořit pouta?"
"Ovšem," řekla liška. "Ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malým chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…"
"Můj život je jednotvárný. Honím slepice a lidé honí mne. Všechny slepice jsou si navzájem podobné a také lidé jsou si podobní. Trochu se proto nudím. Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte. A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí…" Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.
"Sbohem…," řekl.
"Sbohem," řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
"Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
malý princ, kapitola XXI

"Mají náramně naspěch," řekl malý princ. "Co hledají?"
"To neví ani člověk na lokomotivě," odpověděl výhybkář.
A druhý osvětlený rychlík zaduněl v opačném směru.
"To se už vracejí?" ptal se malý princ.
"To nejsou oni." řekl výhybkář. "To jsou zase jiní."
"Nebyli snad spokojeni tam, kde byli?"
"Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme," vysvětloval výhybkář.
A jako hrom zaduněl třetí osvětlený rychlík.
"To jedou za těmi prvními cestujícími?" zeptal se malý princ.
"Nejedou vůbec za ničím," řekl výhybkář. "Ve vlaku spí nebo zívají. Jen děti mají nos přitisknutý na okna."
"Jedině děti vědí, co hledají," pravil malý princ. "Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka začne být pro ně hrozně důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou…"
"Mají štěstí," řekl výhybkář.
malý princ, kapitola XXII

Ale neodpověděl mi na tu otázku. Pravil:
"Nikdy nevidíme to, co je důležité…"
"Ovšem…"
"Je to jako s tou květinou. Máš-li v lásce květinu, která je na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš na nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami…"
"Ovšem…"
"Je to jako s tou vodou. Ta, které jsi mi dal napít, byla jako hudba, to pro ten rumpál a provaz… vzpomínáš si?... Byla tak dobrá…"
"Ovšem…"
"V noci se budeš dívat na hvězdy. Ta moje je příliš malá, abych ti ji mohl ukázat. Je to tak lépe. Má hvězdička bude pro tebe jednou z mnoha hvězd. Budeš tedy rád pozorovat všechny hvězdy. Všechny budou tvými přítelkyněmi. A pak, dám ti dárek…"
A znovu se zasmál.
"Ach človíčku můj zlatý, tak rád slyším tvůj smích!"
"Právě to bude můj dárek… bude to jako s tou vodou…"
"Co tím myslíš?"
"Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují, jsou průvodci. Pro druhé nejsou ničím než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého byznysmena byly zlatem. Ale všechny ty hvězdy mlčí. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo…"
"Co tím myslíš?"
"Já budu na jedné z nich bydlit, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny. Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát!"
A znovu se zasmál.
"Až se utěšíš (a člověk se vždycky utěší), budeš rád, že jsi mě poznal. Budeš stále mým přítelem. Budeš mít chuť se smát se mnou. A někdy otevřeš okno, jen tak pro radost… Tvoji přátelé se budou strašně divit, až tě uvidí smát se při pohledu na nebe. Řekneš jim: "Ano, hvězdy mě vždycky rozesmějí!" Budou myslet, že ses zbláznil. Vyvedu ti tak pěkný kousek…"
A opět se zasmál.
"Bude to, jako kdybych ti dal místo hvězd spoustu rolniček, které se umějí smát…"
malý princ, kapitola XXVI
 


Komentáře

1 Sajü | Web | 15. května 2012 v 18:43 | Reagovat

Miluju Milýho Prince! ♥ Mohla bych ho číst pořád a nejvíc nejroztomilejší mi samozřejmě přijde Malý Princ a samotný začátek s beránkem v krabičce!^_^ Nedávno jsem si ho znovu pročítala kvůli čt. deníku a byla jsem z toho stejně rozněžnělá jako kdysi...

2 designed-to-kill | Web | 18. května 2012 v 17:19 | Reagovat

Četla jsem ho a ani trochu se mi nelíbil. :D Já nevím, co na tom všichni vidí, ale tohle prostě nebylo mé kafe. :D..

3 Weili | Web | 19. května 2012 v 9:41 | Reagovat

Pamatuju si, že jsem si Malého Prince četla hrozně dávno a hrozně ráda s mamkou a vždycky mě strašně bavily ty obrázky v něm :D Ale vlastně díky, že jsi mi to takhle připomněla, asi si ho zase po letech přečtu a tentokrát se budu soustředit spíš na text než na obrázky :D :))

4 hanyzka89 | Web | 26. května 2012 v 8:04 | Reagovat

Krasny clanek, Maleho prince miluji, knizka ke ktere se casto vracim:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama