tak jsem se taky dočkala a konečně si užívám zaslouženého týdenního volna:) když se tak zamýšlím, tak jsou to vůbec poprvé opravdu JARNÍ prázdniny. venku je nádherně! takhle by klidně mohlo být po celý rok a vůbec by mi to nevadilo:)) je až neuvěřitelné, jak velkou zásluhu v poslední době na mé náladě mívá počasí. první prázdninový den jsem vyhřátou peřinu odhodila docela brzy, tedy alespoň na mě.. a hned jsem zjistila jak moc mi chybí olympiáda, jelikož v televizi nic pořádného neběželo. zasedla jsem tedy k brigádě, okusila jsem jak skvělé je číst si za slunečních paprsků a podívala jsem se na Forresta Gumpa - věřte tomu nebo ne, ale já ten film vážně do dnešního dne neviděla celý a tak trochu se za to i stydím.. ale je to vážně nádherný film! tudíž pokud tu je také nějaký hříšník a ještě film neviděl, tak určitě jedině doporučuji:)

co vy? máte už jarní prázdniny za sebou, prožíváte je též právě tento týden a nebo vás teprve čekají?

děsí mě, že už nedokážu napsat ani smysluplný článek na blog. když už jsem s ním hotová, přečtu si ho po sobě a.. prostě ho smažu. ve většině případech jsou to totiž pouze nesmysluplné kecy, které jsou pesimistické, depresivní a nebo zamyšlené. tak se v podstatě i v posledních dnech cítím a ta nálada ne a ne se mě pustit. jsem už unavená z toho, co si druzí dokáží navymýšlet. přijde mi, že mi každý dává všechno za vinu. jasně já vím, že nejsem perfektní, ale to nikdo. potom to končí tak, že si ani trochu nevěřím, svou veškerou energii dávám do přemýšlení, co že to dělám špatně, nemám náladu se smát, nemám náladu spát, nemám náladu se učit a potom se jenom topím ve vlastních slzách, protože pokaždé zklamu pouze a jenom samu sebe! jak tak koukám, tak se z toho stejně stává opět depresivní článek.. jak překvapující. ale prostě - máte také dny, týdny, měsíce, kdy nejste schopni myslet na nic pozitivního a optimistického, jelikož víte, že se stejně všechno ze začátku dobře jevící na poslední chvíli zvrtne a vám zbydou pouze a jenom bezesné a ubrečené noci? ještě když vám do toho všechno ani vaše rodina nepomáhá.. já už vážně nevím, kam patřím. jestli vůbec někam patřím. sakra! měla bych se vzchopit, něco začít dělat, začít si užívat života, chci aby ze mě někdy něco bylo, chci na sebe být jednoho dne pyšná. chci toho tolik, ale jsem pro to schopná obětovat všechno? nebo alespoň něco? toť otázka..