Březen 2015

26.03.2015 Tokio Hotel

29. března 2015 v 17:48 | E. |  that feeling you get when they come on stage

jsou to tři dny ode dne, co jsem je po pěti letech opět viděla a... nějak stále nenacházím slova na to, jaké to bylo, jak jsem se cítila, jak moc jsem byla nervózní, jak moc jsem je za to hodinové zpoždění proklínala a jak jsem jim to hned na začátku intra prominula.

začnu hezky pěkně od začátku - kluci ke konci roku zveřejnili termíny turné pro The Club Experience Part 1, já tak nějak rychle ta města prolétla, zjistila jsem, že u nás nejsou a nějak jsem si řekla, že si počkám na halové turné, které mají jet ke konci tohoto roku. pak na twitteru Verča psala, že nemá žádného tokio-kámoše a že je nutně potřebuje vidět... to bylo po téhle TH TV epizodě. jasně, že jsem se musela ozvat, protože jsem si řekla, že bych asi nezvládla jen tak sedět doma a čekat na fotky, na videa, na podzim, až je znovu uvidím. všechno jsme domluvily, po víkendu na začátku března jsme objednaly lístky, se kterými byl tedy boj, protože nás Rakousko viditelně nechtělo přijmout mezi sebe, ale nakonec jsme je v pondělí objednaly a v úterý!!! ani ne za 24 hodin!!! jsem je měla doma. druhý den jsme si daly na Zličíně sraz, předala jsem Verče lístek a vše, co zbývalo, bylo netrpělivě vyčkávat na konec března.

čtvrtek 26.03.2015 - budíček nastavený na třetí hodinu ráno, ve čtyři ráno směr Praha a v půl šesté jsme s Verčou začaly náš Karel trip, autobus se rozjel směr Vídeň. kolem desáté jsme dorazily na místo a mohlo začít naše dobrodružství, které jsme odstartovaly tím, že jsme daly pořádně zabrat našim orientačním schopnostem (ano Verčo, vím, že mě do teď proklínáš za to, že jsem odmítla jet metrem :D). každopádně k hale jsme po hodině stejně došly a náležitě jsme daly všem vědět o tom, že tam jsme, protože moje "koukej! torgbusy" musela slyšet určitě celá Vídeň. opravdu doufám, že kluci byli po té jedenácté už v hale a že z nás neměli srandu... na těch pár kroků kolem torgbusů fakt nikdy nezapomenu, Verča byla plně zaměstnána security chlápkem a posprejovanou halou a já měla co dělat, abych nevypadala jako muslimka :D:D díkybohu, že ani jednu z nás nenapadlo se podívat, jestli je tam nezahlédneme!
po druhé hodině jsme si šly dát věci na hotel, daly jsme twitter světu vědět, jak to u haly vypadá a šly zpět. za nějakou hodinu a půl začal soundcheck a napadlo nás, že půjdeme ke dveřím, aby jsme rozpoznaly, které songy kluci hrajou. první byla Covered In Gold, druhá Girl Got A Gun a třetí nemám ponětí, protože a jelikož nás na začátku GGAG nosič jídla málem zabil a chudák Verča měla co dělat, aby neskončila v koši, když ty dveře rozrazil :D


čekání tentokrát nebylo ani tak úmorné, jak tomu vždy bývá. netuším, čím to je, ale opravdu mi nepřišlo, že čekáme pět hodin. po celou dobu se řadilo podle číselného systému, ale jakmile se řeklo, že se za pár minut pouští do haly, každý na nějaká čísla naprosto kašlal. dodatečně moc děkujeme tomu chlápkovi, který naše dveře otevřel okamžitě a že nás s Verčou pustil dovnitř hned mezi prvními. v hale to ovšem bylo katastrofální, teda... ty hysterické fanynky byly katastrofální. ani nevím, jestli jim můžu říkat Aliens, protože dle mého se takhle Aliens chovat nemají, ale co. chvilkami jsem si tam opravdu připadala jako boxovací pytel, ale pak jsem se dostala k Němkám, které byly díkybohu naprosto v pohodě a dalo se s nimi v klidu vyjít, společně s Češkami předemnou jsme každou nárazovou vlnu ze zadu tlačily zpět a nakonec jsem se mohla i normálně hýbat. ale to čekání! nevím, ale já asi, ať půjdu na jakýkoliv jejich koncert, vždycky to zpoždění mít budou! :D čekání jsme si krátili zpíváním DDM a zremixované verze LWLYB.

po deváté hodině jsme se všichni konečně dočkali! začalo intro, na které jsem se šíleně těšila a že bylo perfektní!!! nějak až v téhle době mi začalo docházet, že je za pár minut vážně zase uvidím, no a taky že ano. Bill nastoupil ve zlatým kostýmu s korunou na hlavě a začal skoro dvouhodinový koncert plný světelných efektů, kings of suburbia, torg, eufórie a slz. každopádně stále nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to uteklo, protože prostě... na to, jak dlouho jsme na tohle čekaly. přišlo mi, že začalo We Found Us a najednou následovalo Great Day?!
setlist byl po celou dobu turné neměnný, ale naprosto naprosto parádní! na to, jak jsem po vydání KOS nemohla přijít na chuť skoro žádnému songu, si teď dokonce zpívám Covered In Gold a Love Who Loves You Back (přiznávám, já to čekala, ale stejně! :D). zremixovaná verze Automatic je naprostá pecka (a sakra Tome, proč tuhle verzi nechceš vydat)!!! své emoce jsem na začátku Invaded nemohla nějak usměrnit a začaly mi téct slzy - jenom ta vzpomínka na to, jak jsou kluci nasvícení a... Bill nás nechává zpívat části textu samostatně. ne, nešlo to. a pak k tomu Run, Run, Run? Billova silueta, to byla tak neskutečná dokonalost! byla jsem si vážně jistá, že to zvládnu a že brečet nebudu, ale nešlo to. Rescue Me se ze začátku zpívalo anglicky, pak dva poslední refrény německy a samozřejmě s Billem zpívala celá hala. sakra! a nesmím zapomenout na mé oblíbené Torg momenty!! na začátku Louder Than Love ty bubny! a pak kytarový Torg během Automatic. za zmínku rozhodně stojí také Durch Den Monsun, kdy zpívali úplně a naprosto všichni a byla to neuvěřitelná nádhera... mě ale poháněla ta myšlenka, že to je předposlední song. Great Day a it's a great day to say goodbye it's ok 'cause I'll be alright bylo na mě už vážně moc, ale dokázala jsem slzy zadržet, na chvilku to přešlo, pak přišla pěna, goodnight Vienna, házení trsátek, polívání vodou a (to je hrozný, co teď napíšu), ale konec!! nějak jsem si po celou tu dobu neuvědomovala, že to opravdu přijde, pořád jsem si myslela, že tady budou pořád. rozsvítila se světla, a uff, viděla jsem Verču, padla jí kolem krku a fakt brečela jak ta hysterická fanynka ze začátku.

já Vám nevím... mám z toho všeho smíšené pocit. z toho, že jsem je doopravdy opět viděla a ještě z tak suprového místa, že jsem měla perfektní výhled na úplně všechny. bylo to úplně jiné než před pěti lety, rozhodně to bylo daleko více promakanější, bylo v tom více emocí, ta světla byla dechberoucí a nějak si stále dokola přehrávám ten moment, kdy spadla ta plachta a najednou tam byli - všichni, živí, reální, opravdoví. jediné, co bych celému večeru vytkla je, že Gustav neudělal svou legendrání mexickou vlnu, ale přišlo mi, že to na něj křičím jen a pouze já:(
teď se zase rozdělí, v červnu jednou part 2 po USA a v říjnu se doufejme opravdu do té Evropy vrátí a pojedou tu halové turné, protože jestli ne, tak já nevím. je až neuvěřitelné, jaké emoce ve mně umí zrovna TH vyvolat. emoce, které ve mně nedokáže vyvolat nikdo a nic jiného.

moc jsem během koncertu nefotila, spíš natáčela. video ještě zpracované nemám, ale určitě Vás o něj neošidím:) nechtěla jsem, abyste na článek čekali týden, protože já netuším, kdy se k tomu videu dostanu. snad o velikonočních prázdninách:))
rozhodně nezapomeňte sledovat Verču, protože ta má naprosto úchvatné fotky i videa! snad se též brzy dočkám článku:-*



you are born and then you die, but in between you can do anything you want - it's society that creates rules for us, but you can break out of that

8. března 2015 v 22:18 | E. |  this is who i'm, you're not gonna change that
ti z vás, kteří mě sledují i na instagramu, určitě vědí, že momentálně nemyslím/neřeším/nemluvím o ničem jiném, než o tom, že po pěti letech (alespoň na měsíc přesně!) s Verčou uvidíme kapelu, se kterou jsem si za těch deset let jejich existence prošla opravdu vším:)) po oznámení klubového turné jsem ani neměla v úmyslu jet, ale přeci jenom... čekala jsem na něco takového dost dlouhou dobu, abych to jen tak hodila za hlavu! skvělou zprávou je i fakt, že se do Evropy vrátí v říjnu a budou zde mít turné po velkých halách. takže mi nezbývá nic jiného, než šetřit, šetřit, šetřit:)
dnešní nedělí mi končí jarní prázdniny, které jsem strávila přesně tak, jak jsem očekávala. dennodenně jsem si dělala podklady k maturitě a jsem docela ráda, že to nejtěžší už mám za sebou a že se už nemusím tolik se vším stresovat - teda myslím samozřejmě do začátku května, to toho stresu bude zase až přemoc (žádné takové slovo asi neexistuje, ale víc doslovněji to říct neumím).
a už v podstatě ani není, o čem psát:) vše je jinak při starém, stále jsem obětí stereotypu, stále na všechno kašlu, stále nepocituji žádnou depresi ohledně maturity, stále nevím, jak to všechno dopadne a co budu dělat po střední... a že už je docela na čase, abych to začala řešit... jenom... nevím, asi si na to nepřijdu dost dospělá. eh, jo - už jenom to, když mi někdo řekne "jsi dospělá, měla by jsi se nad tím zamyslet a neřešit pořád jen kraviny" - všichni si asi myslí, že to nevím a že mi to vůbec nedochází:) omyl.