Únor 2016

if you removed everything you dislike about yourself, what would be left?

29. února 2016 v 21:08 | E. |  this is who i'm, you're not gonna change that
měla jsem teď menší krizi, co se blogu týče, ale rozhodla jsem se, že alespoň menší únorové shrnutí by bylo dobré sepsat. nevím jak vy, jak kdokoliv, ale já už vážně začínám mít plné zuby zimy. momentálně za oknem sněží a začíná mrznout, opět... a mě už to začíná vyčerpávat. je sice pravda, že se dny prodlužují a že je brzy vidět, ale stejně se tak strašně moc těším až kabát zahrabu hluboko do skříně společně se šálou a všemi teplými svetry. chce to sluníčko, chce to trochu víc té pozitivní energie, kterou já dost často čerpám právě z počasí a řekněme si po pravdě - kdo není rád, když se probudí do prosluněného dne?
tento týden mám prázdniny a v mém životě se za únor událo docela dost zásadních věcí... možná to nejdůležitější je uvědomění. sice si říkám, proč jsem to všechno teda dělala, proč jsem tak dlouho čekala, když teď mi to nedává smysl, ale to jen proto, že z toho věčného čekání a nevědění na čem jsem, začínám být pomalu dost otrávená a hlavně unavená. proběhlo pár světlých momentů, při kterých jsem začala uvažovat jinak, myslela jinak, což se dá brát jako pokrok.
to, o čem vám (nebo sobě) musím za každou cenu napsat je, že jsem včera byla úplně poprvé v divadle, když tedy pominu ty rádoby školní výlety. byla jsem na Probuzení jara a nějak stále nenacházím slova na to, jaké to bylo. byla jsem pozvána kamarádkou z jazykovky, jelikož její bratr tam hraje jednu z hlavních rolí a vážně jsem si celé ty dvě hodiny užila, několikrát mě to dojalo a rozhodně plánuji začít chodit do divadla častěji! máte taky vždycky takovou radost z nějakých kulturních zážitků?:)
nechci si nic plánovat, chci jen, abych svému životu konečně udala nějaký určitý směr, ale bez otázek jaká bude budoucnost, co semnou bude, jak to semnou bude vypadat či jak bude všechno vypadat, to asi jen tak nejde. a přesně podobných otázek se bojím... nutí mě přemýšlet... přemýšlet nad něčím, co je neodvratné, čeho se bojím, v co doufám, že se nikdy nestane... taky někdy přemýšlíte nad tím, že by ste se strašně rádi podívali do své budoucnosti? a pak si ale řeknete, že by život jako takový vlastně neměl vůbec smysl? kdyby jste věděli jak to s vámi všechno dopadne, co udělat proto, aby jste tomu předešli a tak... děsí mě to, děsí mě má vlastní osoba, děsí mě budoucnost, děsí mě úplně všechno.

krásný březen přeji, E.