Květen 2016

one of the hardest things you will ever have to do my dear is grieve the loss of a person who is still alive

8. května 2016 v 13:54 | E. |  this is who i'm, you're not gonna change that
to, co člověk prožije dost ovlivní jeho život a je potom těžké se vracet do starých zaběhnutých kolejí. tohle mi nedávno někdo napsal a mě až udivuje, jak moc velká pravda to je. nejde to a nepůjde to ani když se budete sebevíc snažit. už jste jiní, změnilo vás to, jste už někde jinde. potom přijdou takové ty otázky, jestli by nebylo lepší nikdy na nic odepisovat, nikdy se nescházet, nikdy nemít žádné falešné naděje. bylo. já to tak alespoň vidím, ale zároveň toho nelituju, protože mi to dalo víc, než jsem vlastně předpokládala.
přijde mi, že se tak usilovně snažím osamostatnit, že mi to vlastně díky tomu ani trochu nejde. a nejvíc se to týká samozřejmě práce. jediné, co doopravdy musím je, si začít alespoň trochu věřit i v těch nejsložitějších okamžicích. říká se with confidence you have won before you have started, a je to pravda:) teď se tomu ještě naučit doopravdy věřit.
čím víc se blíží léto, tím víc si uvědomuju, že vlastně nemám vůbec žádné plány. je sice pravda, že vím, že chci někam vyjet a taky pracovat, to hlavně, ale prostě... nevím kam vycestovat, nevím s kým vycestovat, nevím, jestli to je vůbec dobrý nápad. na druhou stranu ale vím, že doma rozhodně ležet nechci a ani nebudu.
všechno je v poslední době tak zvláštní, nerozhodný, jednotvárný a nejhorší je to, že si to takové dělám já. nebo na tom mám alespoň ten největší podíl, jelikož můj přístup je v určitých věcech vážně na prd. no, musím se začít naučit radovat z těch nejbizardnějších věcí, z největších maličkostí, ze všeho, co mi za den udělalo alespoň malou radost a nehledat v životě něco obrovského, co bude plné štěstí, protože to člověk, když to hledá, stejně nenajde. to přijde samo a hlavně ve chvíli, kdy to nečekáme, o čemž jsem se dostatně přesvědčila minulé léto.

mějte se krásně, E.