I knew you would leave, but I still gave you all of me because I was hoping that for the first time in my life, someone would love me as much as I love them

30. července 2016 v 0:26 | E. |  this is who i'm, you're not gonna change that
není možné, jak všechno utíká a vůbec si nechci připustit, že léto je v podstatě ve své polovině a že co nevidět bude září, říjen, teplejší podzim, studenější podzim a pak zima. však sakra nedávno jsem oslavovala nový rok?
zatím jsem v podstatě vůbec nic nestihla, hledám si stálou práci, což je daleko těžší, než jsem kdy čekala, ale do té doby, než si to člověk nezkusí, tak nemá ani sebemenší tušení jaké to je - všude samá praxe, jasně a tu asi vezmu kde, ani jeden výlet se do této chvíle nekonal, brigádničím, aby alespoň na něco byly finance, a tedy, což je dost pozitivní, konečně nekašlu, nemám rýmu a tak! hurá! srpen bude doufám o poznání lepší, i když tedy začínám být sentimentální, protože já prostě nedokážu vypnout myšlenky na minulost, zahodit všechno špatné a jít dál. neumím to, nejde mi to, i když o to vážně stojím, abych zapomněla, abych začala žít podle sebe, abych začala být šťastná. však já si už ani nepamatuju, jak jsem žila v tuhle dobu před rokem... nedokážu si vybavit, jak mi bylo, jak jsem se cítila a tak, prostě jako kdyby to všechno bylo pryč, jako kdyby mi tohle všechno sebral jeden člověk, kterému jsem teď už ukradená - zvláštní.
červenec zakončím další, v pořadí už šestou, tetovací zkušeností a řeknu vám, že jsem ještě před žádným tetováním nebyla takhle nervní. jako jo, vždycky jsem nervní, to k tomu prostě patří, ale tentokrát je to jiné. pravděpodobně to bude tím, že to bude zatím největší věc, vybarvená, fakt propracovaná a že to bude tudíž o to víc bolet (třeba se vážně konečně dočkám a ten proces mě bude bolet!). zároveň se docela děsím toho, jak se letos začínám víc a víc pomalovávat a jak se mi začíná plnit přání v podobě rukávů - což rozhodně neznamená to, že bych všechny kéry neměla promyšlené a že bych začala kašlat na význam a tak, i když v dnešní době tetování význam mít vážně nemusí a rozhodně to neodsuzuji, ale pro mě to asi není. ale nikdy neříkej nikdy.
sakra doufám v to, že srpen bude fajn měsíc, že třeba konečně půjdu dál, že se nademnou to pomyslné zamračené nebe rozjasní, že poznám nové lidi, nový životní směr, že začnu postupně budovat mé šťastné, sebevědomé, bláznivé já, které moc dobře ví, co chce. tak třeba!:)
mějte se krásně, E.


víte, že tu v březnu budou zase?:))!

 


Komentáře

1 Emily | Web | 10. srpna 2016 v 23:06 | Reagovat

Tvůj blog prostě miluju :)

2 E. | Web | 11. srpna 2016 v 13:25 | Reagovat

[1]: ❤️❤️❤️

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama