Srpen 2016

tattoo series: jak tetování vidím já?

28. srpna 2016 v 15:57 | E. |  tattoo series

pro mě je tetování umění jako každé jiné. umění, které se za tu dobu, co se o něj zajímám, stalo už takovou součástí mého života, že si bez něj nedokážu samu sebe představit.
nezastávám myšlenku toho, že člověk, který je hodně potetovaný na sebe chce pouze upozornit a že neumí zaujmout ničím jiným, protože po tom, co jsem se potetovanými lidmi začala obklopovat vím, že pravda je ve většině případech úplně někde jinde. nevím, čím to úplně je, ale přijde mi, že někteří lidé si myslí, že potetovaný člověk musí mít ego až na půdu a že musí mít naprosto bezproblémový život. jasně, asi i tací existují a nebo to je taky možná tím, že já mám štěstí na úplně opačnou potetovanou populaci. když se zamyslím i sama nad sebou, já sebevědomí nikdy neměla, vždycky jsem si připadala méněcenná a tetování mi rozhodně nemělo pomoct v tom, abych k sobě přitáhla pozornost, protože já nenávidím přehnanou pozornost lidí, které neznám. vždycky jsem to tak měla a i dnes mi dělá šílený problém se normálně bavit s někým, koho znám pár hodin. nedělám si srandu v tom, že všechny hodně potetované lidi, se kterými jsem kdy přišla do kontaktu, měli ať už menší či větší psychické problémy. ale kdo ví, proč to tak je?

Šumava (Čertovo a Černé jezero) diary

26. srpna 2016 v 15:07 | E. |  travel and cultural diary/random
minulý čtvrtek jsem se vzbudila s šílenou bolestí hlavy, ale na Šumavu jsem chtěla tak moc, že jsem nakonec stejně se všema sedla do auta a vyrazila vstříc nádherné přírodě. sice jsem kolikrát měla vážně co dělat, abych vůbec někam došla, protože mi bylo tak mizerně, jak nikdy, ale naštěstí jsem všechno zvládla a stálo to za to, protože Šumava doslova předčila mé očekávání!
dorazili jsme tak kolem poledního, dali si oběd a začali studovat, jak se dostaneme k Černému jezeru. díkybohu, že jsem navrhla, že se nejdříve půjdeme podívat k Čertovu, protože ten kopec, který jsme scházeli k Černému, bych v takovém stavu, v jakém jsem byla, v životě nevyšla a ano, dalo mi zabrat jenom to samotné scházení.
cesta, kterou jsme nakonec šli, byla v pohodě, narazili jsme na ráj plný malin, ostružin a hub. tolik ostružin jsem na jednom místě ještě nikdy neviděla - mňam! celou dobu se šlo lesem, ve stínu, ale stejně mi bylo kolikrát tak špatně, že jsem byla ráda, že jsem schopná udělat pár kroků. každopádně Čertovo jezero mě uchvátilo, udělalo se mi malinko líp a já se začala těšit i na druhou ledovcovou nádheru. za celou cestu jsme kopec potkali jen jednou, sice byl kilometrový, ale zdaleka ne tak hrozný, jako ten, který jsme těsně u Černého jezera museli scházet. přísahám, že ten bych za žádnou cenu v daném stavu nevylezla a kdybych už jo chtěla ho zdolat, tak bych si musela po každých deseti krocích sedat.
každý mi říkal, že se Černé jezero s Čertovým nedá srovnávat a já s tím teď zásadně nesouhlasím. nedá se s ním srovnávat leda tak rozlohou, ale osobně se mi možná o trochu víc líbilo právě Čertovo. tak či tak, oba tyhle úkazy přírody jsou neskonale krásné a každý pohled do jejich zákoutí mě těšil a tímto dnem jsem si splnila další malý cestovatelský sen:)

co vy a Šumava? taky vás tak dostala, nebo Vám přijde, že v Česku máme i jiná, daleko hezčí pohoří?


tattoo series: významy mých tetování

21. srpna 2016 v 18:14 | E. |  tattoo series

v životě bych neřekla, že se tohle opravdu rozhodnu sepsat, protože to pro mě jsou dost osobní významy a celkově nemám ráda, když se mě nějaký neznámý člověk ptá na to, jaký význam má pro mě určité tetování. ale řekla jsem si, že když už o tetování jako takovým píšu nějakou sérii článků, tak že je asi blbost vám alespoň z určité části nenastínit to, proč mám já ty své. neříkám, že vám tu vypíšu všechno do sebemenšího detailu, ale minimálně něco se ke každému pokusím napsat.


za své první tetování jsem byla kritizovaná, stále jsem a i budu, je mi to naprosto jasné a jsem s tím smířená. na levé ruce, ano na dost viditelném místě, mám vytetované iniciály TK a je to asi jediné tetování, u něhož se mi krápánek změnil význam. já jsem obrovský zastánce platonických lásek, protože vím, s čím mi ty mé pomohly a za co jsem jim vděčná. vy všichni, kteří mě sledujete už od naprostých začátků moc dobře víte, co dané iniciály znamenají, koho to iniciály jsou a řeknu vám jen to, že toho v žádném případě nelituju, že ho nemám vytetovaného jen proto, že jsem do něj kdysi dávno byla šíleně platonicky zamilovaná, ale hlavně proto, že mi pomohl během špatných chvil, že si ho vážím jako osobnosti a umělce (protože prostě, co všechno udělal na tom novém albu?) a taky proto, že mi to TK připomíná 15.3.2010 a ten moment, jak jsem před samotným Tomem stála, jak se mi díky němu rozklepaly ruce a že zpětně vím, že to všechno udělal naschvál, jelikož na mně muselo být tak strašně vidět, jak moc v háji z něj jsem.

Hřensko/České Švýcarsko (Janov, Pravčická brána) diary

17. srpna 2016 v 22:11 | E. |  travel and cultural diary/random
už na jaře jsem věděla, že o prázdninách chci vyjet někam za přírodou a volba pak padla na České Švýcarsko a Šumavu. výlet do Hřenska jsem tedy už absolvovala, Šumava mě čeká zítra.

včera ráno jsme se sbalili a vyjeli s rodinou směr dobrodružství. cesta tam autem trvala něco přes dvě hodiny a kupodivu utekla dost rychle a to fakt dlouhé cestování autem nesnáším. v Hřensku jsme se naobědvali a vyrazili nic-netušící-že-jdeme-někam-do-háje. jasně, samozřejmě že jsme zabloudili a já hned nato začala litovat, že jsem ani trochu nezmapovala terén, jenže jsem si myslela, že když je Hřensko plné turistů dnes a denně, že tam budou mít pořádné a srozumitelné směrovky i pro takové experty jako jsem já... asi chyba no. udělali jsme si tedy procházku lesem do Janova a potom se zpět vrátili po silnici, kde jsme už konečně nabrali správný směr.
cesta k Pravčické bráně byla docela nepohodlná, neustálé stoupání, špatný terén a hlavně i docela horko. k mému nadšení jsem pak zjistila, že když už si to člověk vyšlápne, že vyhlídka se platí a jako pardon 75,- korun jsem za dospělého fakt dávat nechtěla. díky bohu, že vypadám daleko mladší než doopravdy jsem a že pan u pokladny nechtěl vidět žádnej studentskej průkaz a že jsem to měla "jen" za 25,- korun. každopádně to rozladění mě přešlo hned potom, co jsem vystoupala na první ze tří vyhlídek. jedním slovem neuvěřitelná paráda, dechberoucí výhledy, všude lesy, skály a milion lidí kolem nás, což už tak přijemné nebylo, ale i to se přežít dalo, tedy když jsem nutně chtěla fotku bez lidí, tak jsem se doslova musela držet, abych nebouchla, ale nakonec i ty fotky bez lidí jsou na světě (protože pardon, nevím jak vy, ale já jsem doslova alergická na to, když chci fotku bez lidí a oni to za žádnou cenu nejsou schopní pochopit). cesty z kopce nenávidím daleko víc než do kopce, takže jsme celou cestu dolů se sestrou běžely, což místy bylo docela nebezpečný, ale na silnici jsme se nakonec dostaly bez sebemenších problémů a ještě docela rychle - kopenzace za to, že nahoře jsme byly tak dvě hodiny.
mrzí mě, že jsem ten terén den před odjezdem víc nezmapovala, protože jsme stihli jen Pravčickou bránu a to v Českém Švýcarsku jsou další zajímavá místa. chtěla jsem strašně moc do soutěsek, ale tak bohužel... není všem dnům konec ale:) příští rok se tam plánuji vrátit a pravděpodobně se tam i ubytuji, protože bych si vážně ráda prošla úplně všechno, což je pro mě za jeden den nemožné.

byli jste někdy v Hřensku? máte nějaké další tipy, které při další návštěvě Českého Švýcarska rozhodně neminout? příště diary ze Šumavy!


tattoo series: má další tetování / jak šel čas a nové zkušenosti

14. srpna 2016 v 0:28 | E. |  tattoo series

na své druhé tetování jsem šla až za tři roky, v roce 2013. ani vlastně nevím, proč mezi prvním a druhým byla taková prodleva, možná proto, že jsem neměla tu potřebu jít na nové a možná taky proto, že jsem nastoupila na střední a měla jsem jiné starosti. v té době, kdy jsem si nechávala dělat svou druhou malůvku, jsem byla ve druháku. má nejlepší kamarádka, se kterou jsem se právě na střední seznámila, mi doporučila svého známého, který podle ní tetoval skvěle a všichni v jejím okolí s ním byli spokojeni. v hlavě mi automaticky začaly naskakovat různé motivy, které bych si mohla nechat dát vytetovat a nakonec jsem se rozhodla pro něco absolutně jednoduchého, ale tentokrát na ne zas tak úplně viditelné místo.
v ten den byla zima, pršelo, já byla strašně vynervovaná a jediné, na co jsem myslela bylo, že to chci mít co nejrychleji za sebou. tatér byl víc jak milý, ochotný, všechno mi vysvětlil, obtiskl návrh pod klíční kost a šlo se na to - bylo hotovo za necelých patnáct minut. nechápala jsem, bolest naprosto minimální, tetování se mi ale bohužel nezahojilo do nejideálnější podoby, respektivě tedy na vícero částech vypadala barva. dnes to dávám za vinu tomu, že jsem nosila dost často úpnuté vršky a mazala víc, než bylo potřeba.


tattoo series: mé první tetování / kde se vzal ten nápad, že se chci nechat potetovat?

7. srpna 2016 v 17:39 | E. |  tattoo series

vzhledem k tomu, že jsem podobnou sérii článků měla v hlavě už delší dobu a že si myslím, že tu je dost lidí, které by to mohlo zajímat, protože, řekněme si to na rovinu, v dnešní době přibývá potetovaných jedinců víc a víc, rozhodla jsem se se do toho po mých několika potetovaných letech konečně pustit. o co půjde konkrétněji - ano, rozhodla jsem se, že publikuju několik článků na jedno společné téma: tetování. netuším, kolik článků v této sérii nakonec publikuju a kolik jich budu schopná na základě svých zkušeností sepsat, protože přeci jenom stále nejsem potetovaná od hlavy až k patě a stále se mám na toto témata co učit. každopádně ať na jakoukoliv sociální sít přidám fotku na které jsou vidět má tetování, skoro vždycky mi přijde soukromá zpráva, kde se mě dotyčný či dotyčná ptá na nejrůznější otázky spojená právě s tímto uměním. setkala jsem se i s tím, že mě lidé zastavili na ulici a ptali se mě na to jak se rozmýšlím co a kam si nechám vytetovat, v jakém studiu jsem byla a co plánuji dál. a o tom tohle celé bude - o basic tetovacích tématech i o tom, jak to mám já.