můj rok 2016 v top pětkách

30. prosince 2016 v 10:25 | E.
letos jsem se rozhodla, že, mimo klasického shrnutí celého roku, sepíšu i takový menší "sum up" za uplynulý rok a to plný toho, co mě během tohoto roku zaujalo, co mě bavilo, co nového jsem objevila, co nejlepšího jsem prožila a hlavně Vám i takhle dát nějaké ty tipy na to, co si poslechnout, na co se podívat, čím si zkrátit dlouhou chvilku během cesty do školy či do práce...

naprosto bez sebemenších výčitek přiznávám, že tento rok moc času na lenošení u filmů či seriálů nebylo. vybírala jsem tedy z docela krátkého seznamu, každopádně věřím, že by tahle moje top pětka obstála i v seznamu na tři A4.

film, který mě za letošní rok poprvé vytáhl do kina. film, který mě naprosto dostal. neuvěřitelný Eddie, který zahraje naprosto všechno a nádherná Alicia. srdcervoucí příběh, krásně natočený, krásně zahraný, za mě velké ano!

nápad jít na Jak přežít single sama do kina považuju za jeden z těch vůbec nejlepších nápadů v tomto roce. zasmějete se, uvědomíte si spoustu věcí a začnete toužit po tom, vidět na Nový rok východ slunce v Grand Canyon.

něco, co si absolutně získalo mé srdce. pokud mě znáte, tak víte, že miluju filmy pojednávající o válce a Anthropoid? wow! Cillian? třikrát wow!

ano, už i já. po tolika měsících odolávání jsem i já tomuto seriálu propadla a to tak, že absolutně. dvě série během tří dnů a jsem dost ráda za to, že jsem si při konci páté dala pauzu, protože čekat takovou dobu na novou? a jo, i já jsem team John Snow, protože prostě Kit je.... no:)

typický Tim Burton, ale tentokrát okořeněný nejlepší Evou Green, které role slečny Peregrinové sedla jako ulitá.


tady jsem trochu váhala, jestli vybírat pět top songů, alb či interpretů. nakonec jsem se rozhodla, že z toho udělám takový menší miš-maš všeho, protože tento rok toho bylo v oblasti hudby opět tolik a jakožto člověk, kterého hudba provází dnes a denně, je dost těžký tuhle pětku sestavit, být s ní opravdu spokojená a nebýt na sebe naštvaná, že jsem na někoho zrovna v této sekci zapomněla. naštěstí jsem si od ledna vedla playlisty na spotify, co jsem každý měsíc poslouchala nejvíc, takže to zas tak těžký nakonec nebylo:)

kdo semnou letos přišel alespoň do sebemenšího kontaktu, tak stoprocentně ví, že můj rok se nesl ve znamení AA a BMTH. byly měsíce, kdy jsem skoro nic jiného neposlouchala a když už mě chytlo něco jiného, tak to stejně žádnou delší dobu nevydrželo. nejvíc se proklínám za to, že jsem se letos na BMTH nedostala, i když jsem vlastně tu možnost měla....

OBROVSKÝ objev letošního roku! skvělé mají jak starší věci, tak i novinky. tolik energie jsem za poslední dobu u nikoho neslyšela a navíc live jsou fakt neskuteční.

3) HEARTS (LENNY)
kdo by to byl řekl, že tu budu mít zástupce z ČR, ale jo, je to tak. Lenny miluju už od té doby, co vydala All My Love a živě si pamatuju, jak jsem nevěřila svým uším, když mi nejlepší kamarádka řekla, že je Češka. nedávno vydala nové album Hearts a upřímně se na něm nenajde moc songů, které by se mi nelíbily.
(top 5 z alba: Hearts (!!!), Lover, Bones, My Love, Release Me)

4) CONTROL (KENSINGTON)
no.... ale tohle. tady se nenajde ani jeden song, který by se mi nelíbil. už když vydali Do I Ever, tak jsem si řekla, že tohle bude fakt nadupaný album a že možná předčí i moje milované Rivals. byla jsem napjatá jak kšandy, nemohla jsem se Control dočkat a hned, jakmile bylo na Spotify, šlo se poslouchat. song od songu jsem si Control zamilovávala víc a víc. musím příští rok na koncert, prostě musím.
(top 5 z alba: Control, Storms, St. Helena, Do I Ever, Sorry - a upřímně bych sem klidně mohla vypsat všechny ty songy, protože tohle nizozemské indie zlato je fakt, fakt, fakt něco, co jsem tak strašně dlouho hledala a miluju se za to, že jsem na ně už minulý rok narazila! šup, šup, běžte si je pustit )

5) THE SERENITY OF SUFFERING (KORN)
ano, ano, ano! ne, že bych Korn neposlouchala už dřív, ale letos jsem si k nim obzvlášť tu cestu našla. a opět se k smrti nenávidím, že jsem na ten Aerodrome fest nešla, ale tady mi léčí duši to, že se do Prahy příští rok vrací. nad The Serenity Of Suffering smekám a poslouchám ho dnes a denně, až mi mamka neustále nadhazuje, jak moc se mi za tenhle rok změnil hudební vkus.... čím to asi tak bude, viď mami? a to dle jeho názoru i tak poslouchám samé emíčka.
plus, netuším teda, jestli jste fanoušci nebo ne, ale ty jejich videoklipy? k Insane a k Rotting In Vain? nejlepší videoklipy, které jsem za poslední dobu viděla.


vím, že jsem si řekla, že nebudu tu pětku v žádné kategorii porušovat, ale přeci nemůžu vynechat THE PRETTY RECKLESS a jejich nové album WHO YOU SELLING FOR! sice se mi jejich nová věc nelíbí tolik, jako ta úplně první, ale Taylor bych mohla poslouchat i kdyby mi četla, jak se říká, blbý telefonní seznam.



jak jsem psala, že na filmy a seriály moc času nebylo, tak s knihami je to obráceně. mám z čeho vybírat, ale naštěstí to mám tak, že když se mi něco už po prvních pěti stránkách opravdu nezamlouvá, tak knížku zavírám, nečtu dál, nepokouším se o to, netrápím se a jo, vím, že kolikrát se z prvních pěti stránek dá vyčíst FAKT málo, jenže já koukám na na to, jak se mi to čte, jestli mi vyhovuje styl, jakým to je celé psaný a tak a ne na to, jestli by se mi ten příběh mohl zamlouvat, takže kolikrát zjistím, že něco, co vypadá jako že bylo navrženo přesně pro mou osobu, vlastně pro mě vůbec ale vůbec není.

1) PŘÍLIŠ DLOUHÁ SWINGERS PARTY (FRANTIŠEK KOTLETA)
Neoluxor před Vánocemi hlásil, že se jedná o super dárek pro muže. souhlasím, ale! jako chlap si nepřipadám a nic jsem si za tento rok nezamilovala víc. když jsem si v sobotu rozbalila jak tento, tak i druhý díl, štěstím jsem málem uronila slzu. a ne, opravdu nepřeháním, opravdu se mi ta kniha tak moc líbila. Příliš dlouhá swingers party se mi do rukou dostala vlastně naprostou náhodou, dávala jsem pramalé šance, že knihu vůbec dočtu, protože čarodějnice, démoni a k tomu všemu je tohle všechno zamotané do všemožných podob sexu? jak moc absurdně to zní? přečteno během pár hodin, miluju autorův humor, miluju styl, jakým je to celé pojaté a vážně to doporučuju všem, kteří mají alespoň trochu rádi paranormální detektivky - netvařte se kysele, taky jsem netušila, že bych si něco takového mohla tak moc zamilovat.
mám rozečtený druhý díl a vážně děkuju za to, že mi tenhle skvost vůbec zkřížil cestu.

2) PIANISTA (WLADYSLAW SZPILMAN)
a jsme zase u té války, tentokrát v knižní podobě. knihu jsem otevřela jeden den a druhý den jsem jí dočítala, skvěle čtivá povinná četba a zpětně fakt nechápu, proč že jsem si jí do maturitní četby nevybrala? nemůžu teda říct, že by mě to bavilo víc než třeba Na západní frontě klid, ale zase, tohle je úplně jiné téma, z absolutně jiného pohledu a hlavně taky z jiné světové války. otevřeně přiznávám, že jsem několikrát měla co dělat, abych se nerozbrečela, abych na tu knihu zlostně nezakřičela, že si tady ze mě někdo dělá srandu. Pianistu si prostě musíte přečíst.... plus jsem si vypůjčila nějaké novější vydání, kde byly úryvky z deníku Wilma Hosenfelda a komentáře Wolfa Biermanna, což knihu ještě víc obohatilo. takže všechny palce nahoru!

3) NEBE NEZNÁ VYVOLENÝCH (ERICH MARIA REMARQUE)
co by to sakra bylo za knižní tipy, kdyby se tady alespoň jednou jedinkrát neobjevil můj vůbec nejoblíbenější (spolu s Edgarem) spisovatel. jeho tvorbou se stále pročítám a knihu od knihy se utvrzuji v tom, že neexistuje nic, co by mě od něj nebavilo. miluju jeho myšlenky, miluju ho za to, jak dokázal vymyslet něco tak suprovýho z něčeho, co by možná mělo být určené jen pro mužskou část populace a dal tomu něco, co prostě baví kompletně celý svět.

4) JEDENÁCT MINUT (PAULO COELHO)
kniha, kterou mi doporučila knihovnice při mé poslední návštěvě knihovny. autor mi říkal hodně, takže jsem si řekla proč ne. každopádně jsem vůbec netušila, o čem kniha bude, neměla jsem ani žádné tušení, o čem autor obvykle píše, jakým stylem píše a tak. je sice pravda, že Jedenáct minut stále dočtou nemám, ale už teď vím, že v top pětkách být musí. našla jsem se v ní a to nemyslím v tom smyslu, že po nocích chodím jako zboží do nejvyhlášenějšího klubu ve Švýcarsku. našla jsem se v myšlenkách hlavní hrdinky. v některých chvílích mi i přišlo, jako kdybych četla svůj vlastní deník.

"Jeden autor napsal, že člověk se nemění věkem ani poznáním, a jediné, co jej dokáže změnit, je láska. Pitomost! Tohle mohl napsat leda ten, kdo poznal pouze jednu stranu mince. Láska je skutečně tím hlavním, co dokáže lidský život z vteřiny na vteřinu změnit. Ale existuje i druhá síla, schopná přimět lidskou bytost, aby se vydala zcela jiným směrem, než původně zamýšlela: ta se nazývala zoufalství. Ano, láska snad může někoho změnit, ale zoufalství působí mnohem rychleji."

5) CHRISTIANE F. - MŮJ DRUHÝ ŽIVOT (CHRISTIANE VERA FELSCHERINOW A SONJA VUKOVIC)
tohle je naprostá nutnost pro všechny milovníky My děti ze stanice ZOO a jelikož se mezi ně už pěknou řadu let řadím i já, tak jsem si volné pokračování musela přečíst a zjistit tak nějak víc dopodrobna, jak že to ta Christiane měla dál. zase, čtivá věc podle skutečných událostí. navíc se v Christiane v určitých věcech dost vidím a ona jako osoba mě nepřestane nikdy zajímat, překvapovat, něčím mě zkrátka upoutala.

samozřejmě, že jsem v hledáčku měla daleko víc knih, o kterých bych sem mohla napsat, ale pět je pět. ještě ale musím zmínit dvě knihy, ke kterým jsem letos též zabloudila - KONEC CIVILIZACE (ALDOUS HUXLEY) a 451 STUPŇŮ FAHRENHEITA (RAY BRADBURY). antiutopii jsem si zamilovala díky 1984 od Orwella. obě dvě knihy jsou postavené na něčem jiném, za sebe ale musím říct, že mě víc bavilo 451 stupňů Fahrenheita. každopádně ale obě dvě díla stojí za přečtení, a to bez debat!


sice jsem toho za letošní rok zas tolik nenacestovala, nepoznala a neobjevila, ale myslím, že shrnutí toho mála, co ano, za to i tak stojí.

nic jiného nemůže být number 1 v této kategorii. Šumavu jsem si zamilovala, sice mi ten den nebylo vůbec nejlíp, ale tak krásně mi dlouho nikde nebylo. všude ta kouzelná, fotogenická příroda, čerstvý a svěží vzduch, houby, lesní plody, ta jezera - no , nevím, co jiného na to napsat. snad jen, že pokud jste nebyli, rozhodně si udělejte výlet. nabije Vás na dalších x dní dopředu, vykouzlí Vám úsměv na tváři a budete štěstím bez sebe, budete se cítit uvolněně a svobodně.

2) NOVÝ SVĚT
jasně, pražský Nový svět na Vás v poslední době vyskakuje asi úplně všude, jenže ono je taky proč. nemám ho prochozený křížem krážem, ale určitě, jakmile bude nějaká ta sebemenší příležitost, se na pořádné prozkoumání chystám. je to fajn změna, když si vezmete tu rušnou část Prahy přeplněnou turistmi (v poslední době hlavně ruskými....). vážně úplně nový, jiný svět, který byste v Praze ani nečekali + výborná kavárna jako třešnička na tom celém, skvostném a sladkém dortu!:)

ano, ani to tu nesmí chybět. tady příroda totiž taky kralovala. Pravčická brána a výhledy z těch vyhlídek všude okolo? něco, co člověk musí zažít na vlastní kůži, aby věděl, co ve mně tahle dokonalost vyvolala. mám takové tušení, že by mě ty výhledy neomrzely, ani kdybych na ta samá místa koukala stále a stále dokola dokolečka.
vždycky, když se někam takhle vypravím a nepřejedu hranice Česka, si říkám, proč že vlastně jezdím za krásou přírody a historie do jiných zemí, když nemáme prozkoumanou právě tu naší? přijde mi, že Česko toho má tolik co nabídnout, a vlastně ne, že mi to tak přijde, ono to tak totiž je. a my zarputile stále jezdíme za poznáním jinam.... škoda.

4) PRAHA
vím, dost divný místo do mé top pětky, ale nechci, abych se tu rozepisovala o něčem, co si letos nezískalo tak moc mé srdce, jako právě Praha. Prahu miluju už od dob, kdy jsem se v ní poprvé sama octla ještě když jsem chodila na základní školu. jenže letos jsem jí dala víc příležitostí mě nadchnout, sebrat mi dech, nechodila jsem po klasických trasách typu Václavské náměstí - Staroměstské náměstí - Karlův most - Pražský hrad, i když ano, i tuhle trasu jsem si několikrát prošla, protože prostě to k Praze patří. miluju Vyšehrad, miluju Valdštejnskou zahradu, miluju Letnou, miluju Holešovice, miluju Malostranskou, miluju kompletně celou Prahu (i to odporné Smíchovské nádraží).

5) KRÁSY KOLEM MÉHO RODNÉHO MĚSTA
je všeobecně známo, že já Beroun jako takový fakt nemusím. ale nemůže za to město, ale lidi. proto, když už mám chuť jít někam za poznáním a nebýt úplně středem pozornosti všem těm opovrhujícím berounským očím, volím místa, která mám vesměs za okny. je jedno, jestli se jedná o Nižbor, Křivoklát, Český kras a nádherné Bubovické vodopády nebo třeba jen o Suchomastskou přehradu, na kterou tak ráda chodím fotit, prostě jsem na druhou stranu strašně ráda za to, že bydlím v Berouně, který kolem sebe má spoustu nádherných míst a do Prahy to máte plus mínus dvacet minut, když teda zrovna nestojí dálnice.


i já dost často podléhám všem sociálním sítím, nebo teda alespoň většině. třeba na snapchat by mě nikdy nikdo nedostal. letos jsem si našla pár oblíbených youtuberek, na které se strašně ráda dívám a nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já budu sledovat někoho z youtube. ale i přes tu obrovitánskou záplavu lidí, kteří se umí akorát tak navzájem pomlouvat a shazovat, tam je i pár lidí, kteří mě doopravdy baví. o tom, že valnou většinu inspirace čerpám hlavně na instagramu snad ani mluvit nemusím, i když teď na to zbývá naprosté minimum času. a kdo že jsou tedy ti mí favorité?:)

no panebože! tahle kráska mě dostala už pár let zpátky, ale video od videa ji mám radši. nejsem teda moc na vlasové tutorialy, které teď začala dělat ve velkém, spíš mám strašně ráda její styl, její názory, to, jak je ztřeštěná, svá, zábavná, milá a ohromně silná. videem o sexuálním napadení, které sama zažila, mě posadila na zadek. přijde mi, že není moc v Česku známá, že každý kouká na Zoellu a podobně, přitom na ní mi nic tak úžasného nepřijde. takže šup, šup, podívejte se na Lyss a třeba si jí zamilujete tak, jako já!

moje srdce plesá pokaždé, když se na tomto profilu objeví nová fotka a pokaždé si říkám, že mu snad napíšu, aby mi jí poslal v původním formátu, že si jí nechám zarámat. ten chlap má prostě cit, talent a neustále se nepřestávám divit tomu, že už dávno nefotí pro nějaký významný časopis, web, významnou značku, cokoliv a nedostává za to majlant. není to prostě okatě naaranžovaný, má to atmosféru, něco z těch fotek vyzařuje. achjo, ta moje slepá slabost pro chlapy, kteří umí skvěle fotit:)

českým blogům toho už taky moc nedám.... nebaví mě, ale Dominika? nevím, čím to je, nikdy jsem jí vlastně tváří v tvář nepotkala, nic takového, ale je mi šíleně sympatická. až se člověk sám pozastaví nad tím, jak může někoho tak moc podporovat bez toho, aby ho sebevíc znal. mám ráda její styl, to, jak se nebojí nosit to, co ona chce, to co se jí líbí a že je jí naprosto šumák, zda se to bude anonymům líbit či ne, jakože se jim to ve většině případech nelíbí, jak jinak. že by pro mě byla nějaká módní inspirace, to se úplně říct nedá, ale já si už dávno nehraju na to, že chci nosit to, co zrovna ve velkém projelo po módních blozích. ráda čtu o jejím životě, o tom, co zažila, s čím má zkušenosti a tak, prostě mě něčím strašně moc zaujala.

dáme si další nálož dokonalý fotek, jo? a zase od chlapa s foťákem v ruce. jestli někdy v budoucnu, na jiný planetě, v jiný galaxii, v jiné vesmírné sféře, budu mít svou vlastní svatbu, Martinovi dám cokoliv na světě, aby mi jí nafotil. miluju každou jeho fotku, všechny mají kouzlo, zachycují i klidně naprosto nezachytelný okamžik, nezachytelnou chvíli a to, co na Vás z těch fotek dýchá je nepopsatelné. podívejte se a poznáte to sami!

poslední inspirací ze sociálních sítí bude opět z youtube. tentokrát z té české scény. na celým youtube neexistuje nikdo, kdo by se alespoň v něčem Ester přiblížil. ta holka je neuvěřitelná, strašně moc milá, svá, ví, o čem mluví, dokáže si sama ze sebe udělat srandu, skvěle se poslouchá, takže i dvacetiminutová videa utečou jako voda, umí Vás rozesmát, všechno Vám vysvětlí a i kdyby mluvila o zubní pastě na zuby, tak to prostě nuda nebude. je to kouzelná osoba, to bezpochyby, má šílený charisma, které člověk vidí na míle daleko a ještě prostě ty její názory, jak se staví k hodně věcem jako takovým:) no, nikdy nevynechám ani jedno video.


a teď jsem zvědavá - co by obsahovala ta vaše top pětka za rok 2016?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama