tattoo series

tattoo series: vše o tetování, se kterým se prozatím stále seznamujeme

29. ledna 2017 v 15:13 | E.

mé poslední, mé dalo by se říct že i nejmilovanější, mé prozatím největší a nejpropracovanější tetování, které mám na stehně a rozhodně to je tetování, u kterého jsem si nejvíc potrpěla. jenže, jak já vždycky říkám, tetovací bolest je možná nepříjemná, ale na druhou stranu si jí musíte užívat, protože to zkrátka k tomu všemu patří a opravdu nejsem někdo, kdo by se vyžíval v bolesti jo, naopak.


Hell ke konci září minulého roku vyhlásil na své facebookové stránce soutěž o návrhy, které byly inspirovány akcí Fetish Weekend, který se v té době v Praze chystal. ten můj byl k druhému týdnu a věřte nebo ne, jakmile jsem ho viděla, tak jsem se zamilovala. sice mi dost lidí říkalo, že to úplně není tetování pro mě, že mě to nevystihuje a že to nejsem já, což na druhou stranu nelze nechápat. dost lidí tuhle "mou stránku" neznají a ten, kdo jí zná mi naopak řekl, že tohle je kéra pro mě. tahle kráska má vystihovat mé alter ego. to, že se nemám bát jít za svým přes veškeré překážky a hranice, protože nejdůležitější je, jak to cítím já a názory druhých můžu mít někde.... no, jinde.
zcela upřímně jsem ani trochu nečekala, že by si Andy vybral to, co jsem o návrhu napsala zrovna já a že bych tuhle krásku mohla někdy považovat za svou. ale stalo se, zpráva mi přišla, když jsem byla zrovna v práci a asi ani nemusím říkat, jak moc mi to prozářilo den.



nejdřív je asi třeba říct, že jsem měla termín až v polovině ledna, ale tatér měl nějak ke konci listopadu volných pár dní, takže mi napsal, že kdybych chtěla a měla čas, můžu se hned následující den zastavit a můžeme kočku s perverzním pohledem přivést na svět. samozřejmě, že jsem neváhala ani minutu.
zase tu byla ta, pro mě naoprosto typická, nervozita, která byla za A z neznámého prostředí, kde jsem byla maximálně, když jsem někomu dělala doprovod na pierc a za B z tatéra, kterého jsem v životě neviděla a nevěděla jsem, jak na mě bude působit, což je pro mě snad jedna z úplně nejvíc zásadních věcí. naštěstí (!!!!) Andy je obrovský sympaťák a hlavně teda dost šikovnej sympaťák. ze začátku jsme diskutovali o těch běžných věcech a to ať už se to týkalo velikosti a nebo třeba toho, co na návrhu pozměníme, co tam připadáme a podobně.

tattoo series: bolest - je to opravdu tak hrozné, jak se povídá?

11. prosince 2016 v 21:10 | E.

řeknu vám to takhle - tetování bolí. někoho míň, někoho víc, někdy záleží na místě, někoho by bolela i sebemenší malůvka na nejmíň bolestivých místech. myslím, že i tohle záleží na tom, jakou kůži máte, jak moc snášíte bolest a i na tom, co jste schopni vydržet proto, abyste na svém těle měli něco, co jste vždycky chtěli. mě žádné tetování nebolelo nějak šíleným způsobem, a to i přesto, že se vždycky den před ním šíleně vydeptám a jdu na něj vynervovaná se sevřeným žaludkem. abych pravdu řekla, já si tu bolest docela i užívám a beru to jako jakýsi (teď budu znít strašně divně) rituál, během kterého přijímám tetování za své a který si prostě musím vytrpět.


nevím úplně, k čemu bych bolest při tetování přirovnala. někdo říká, že to je jako kdyby vás intenzivně škrábala kočka, což mi teda ani trochu nepřijde a právě tady vidíte, jak je ta bolest šíleně individuální. já nevím, když vás tetují, tak to štípe, pálí, na určitých místech je to horší a když vám tatér například obtahuje několikrát určitou část, tak je ta bolest intenzivnější. zatím jsem ale nezažila, že by to bylo nějak extrémně nepříjemné a to ani pod tou klíční kostí.
každopádně vím o místech, které prý bolí jako čert. například obličej, hřbet ruky, podpaží, nárt, dlaň a mám takové tušení, že ani žebra nebudou uplně procházka růžovou zahradou. jakožto někdo, kdo má tetování převážně na rukách, vážně nemůžu soudit jak strašnou bolest s sebou tetování může přinést, ale jen tak z doslechu to asi úplně všude nebude tak jednoduché a bezbolestné.
taky záleží na tom, jak velký motiv máte a jestli chcete motiv stínovaný, barevný nebo třeba i obojí. o tom taky nemůžu psát podle vlastní zkušenosti, protože mám kromě jedné, nejnovější kéry, jen černé linky. někdo mi kdysi říkal, že vybarvování nebolí tolik jako klasická linka, jelikož se tatér soustředí na větší plochu, ale zase... tohle vážně záleží na jedinci. co se jedné z mých zkušeností týče, přežít se to rozhodně dalo, ale bylo mi to víc nepříjmené jak tetování klasických linek.

tattoo series: jak je to s cenou

9. října 2016 v 21:36 | E.

tady se dá asi říct maximálně to, že zaplatíte za to, co budete mít na svém těle po celý svůj život a věřte mi, že když chcete něco, co bude po nějakou dobu vypadat stále skvěle, co bude velké, co vám bude vyloženě navrženo na tělo, tak že za tu cenu, kterou zaplatíte, byste mohli klidně jet na all inclusive dovolenou - to vám ale musí být jasné. jasně, já tady o tom mluvím tak, jako kdybych za svá tetování dávala nějaké ohromné částky, ale já nemám nic ohromného a dokonalého, protože se mi to zkrátka úplně nelíbí. za své nejlevnější tetování jsem nedala ani dvě stovky a ne, to tetování na to nevypadá, jen to zkrátka není nic ohromujícího.
vážně nesnáším, když někdo mluví o tom, jak chce mít obrovská a fakt propracovaná tetování a pak na to naváže druhou větou ve stylu, že za to rozhodně nehodlá utratit víc jak 5 tisíc. u tetování platíte za všechno - za návrh na míru i za dobu, kterou s vámi tatér během tetovacího procesu stráví. vemte si to tak, že ten, do jehož rukou se svěříte, je umělec, malíř a že vám vlastně maluje na tělo. je to umění jako každé jiné, všechno umění je drahé a hlavně všechno umění za ty peníze stojí, pokud se líbí tomu, kdo do toho ty peníze investuje.

tattoo series: jak se o tetování starat?

18. září 2016 v 14:23 | E.

toto téma je docela obtížné na sepsání, protože každému z nás vyhovuje úplně něco jiného. každý jsme jiný, máme jinou kůži, každý ten proces hojení snášíme jinak. proto upozorňuji, že to, co sem napíšu vyhovuje mně a fungovalo na má tetování, ale všechno z toho nemusí vyhovovat vám.


jakmile je tatér s prací hotov, ránu vám umyje/otře/očistí a vydezinfikuje, což pěkně štípe a kolikrát mi to bylo daleko nepříjemnější než samotný tetovací proces. namaže, pak vám přes čerstvé tetování dá plastickou fólii. jakýkoliv tatér mi řekl, že bych fólii měla sundat po třech hodinách, tetování znovu omýt - neparfémovaným a antibakteriálním mýdlem! - osušit papírovými utěrkami a první den NEmazat. ano, u mých prvních tetování jsem postupovala přesně tak, jak mi bylo od tatéra řečeno, každopádně u těch dalších jsem to začala dělat trochu jinak.
co dělám já, když se vrátím domů s novým tetováním? fólii rozhodně nesundávám po třech hodinách, naopak, až druhý den ráno. tetování pořádně s citem omyju mýdlem (bez žíňky, pouze rukama), přiložím na něj papírovou utěrku a znovu ho obalím fólií. třetí den tetování už nebalím, ale nechávám ho dýchat a až po těch třech dnech ho začínám mazat. ze začátku mažu dvakrát/třikrát denně, záleží na tom, jak moc cítím, že to tetování potřebuje. pak po pár dnech mažu už jen jednou za den. čerstvá tetování mažu většinou tři týdny, tedy do úplného zahojení.

tattoo series: jak si vybrat motiv, místo, tetovací studio či samotného tatéra?

4. září 2016 v 14:36 | E.

ze začátku jsem žila v domnění, že všechna má tetování by měla mít hluboký význam. teď už od toho trochu opouštím, protože už jenom to, že si to necháte vytetovat ze sebemenšího důvodu už jakýsi význam pro vás má.
jak to dělám s motivy já? nebudu říkat, že si všechno navrhuji sama, to ani omylem. když už se mi něco líbí na internetu a mám v plánu návrh nějak přetvořit k obrazu svému, tak vždycky napíšu autorovi obrázku. ať se děje, co se děje, tohle je pro mě nejdůležitější! když to není z mé vlastní ruky, autor motivu by o tom rozhodně měl vědět a měl by být v pohodě s tím, že si to nechá někdo z druhého konce světa vytetovat. takhle to většinou mám u obrázků, protože přeci jenom žádná malířka nejsem a stačilo mi si navrhovat růže, u kterých jsem tak moc nadávala. texty si většinou navrhuju úplně sama, pak návrh donesu do studia a s tatérem probereme větší detaily a podrobnosti. i od toho totiž tatéři jsou a správný tatér by vám měl uměl poradit.
když si vyberu určitý motiv, tak většinou nejdu hned druhý den do studia s tím, že přesně to chci do konce života na své kůži, i když vlastně proč ne, spontánní tetování by též nemuselo být špatné, ale ještě nikdy jsem tak neučinila. já to mám tak, že když se mi daný motiv líbí i po třech měsících, tak vím, že jsem připravená na to, s ním být sžitá po zbytek svého života. ani netušíte, kolik takových motivů už šlo do koše, protože jsem se s nimi zkrátka neztotožnila a to je u tetování ta nejdůležitější věc.

tattoo series: jak tetování vidím já?

28. srpna 2016 v 15:57 | E.

pro mě je tetování umění jako každé jiné. umění, které se za tu dobu, co se o něj zajímám, stalo už takovou součástí mého života, že si bez něj nedokážu samu sebe představit.
nezastávám myšlenku toho, že člověk, který je hodně potetovaný na sebe chce pouze upozornit a že neumí zaujmout ničím jiným, protože po tom, co jsem se potetovanými lidmi začala obklopovat vím, že pravda je ve většině případech úplně někde jinde. nevím, čím to úplně je, ale přijde mi, že někteří lidé si myslí, že potetovaný člověk musí mít ego až na půdu a že musí mít naprosto bezproblémový život. jasně, asi i tací existují a nebo to je taky možná tím, že já mám štěstí na úplně opačnou potetovanou populaci. když se zamyslím i sama nad sebou, já sebevědomí nikdy neměla, vždycky jsem si připadala méněcenná a tetování mi rozhodně nemělo pomoct v tom, abych k sobě přitáhla pozornost, protože já nenávidím přehnanou pozornost lidí, které neznám. vždycky jsem to tak měla a i dnes mi dělá šílený problém se normálně bavit s někým, koho znám pár hodin. nedělám si srandu v tom, že všechny hodně potetované lidi, se kterými jsem kdy přišla do kontaktu, měli ať už menší či větší psychické problémy. ale kdo ví, proč to tak je?

tattoo series: významy mých tetování

21. srpna 2016 v 18:14 | E.

v životě bych neřekla, že se tohle opravdu rozhodnu sepsat, protože to pro mě jsou dost osobní významy a celkově nemám ráda, když se mě nějaký neznámý člověk ptá na to, jaký význam má pro mě určité tetování. ale řekla jsem si, že když už o tetování jako takovým píšu nějakou sérii článků, tak že je asi blbost vám alespoň z určité části nenastínit to, proč mám já ty své. neříkám, že vám tu vypíšu všechno do sebemenšího detailu, ale minimálně něco se ke každému pokusím napsat.


za své první tetování jsem byla kritizovaná, stále jsem a i budu, je mi to naprosto jasné a jsem s tím smířená. na levé ruce, ano na dost viditelném místě, mám vytetované iniciály TK a je to asi jediné tetování, u něhož se mi krápánek změnil význam. já jsem obrovský zastánce platonických lásek, protože vím, s čím mi ty mé pomohly a za co jsem jim vděčná. vy všichni, kteří mě sledujete už od naprostých začátků moc dobře víte, co dané iniciály znamenají, koho to iniciály jsou a řeknu vám jen to, že toho v žádném případě nelituju, že ho nemám vytetovaného jen proto, že jsem do něj kdysi dávno byla šíleně platonicky zamilovaná, ale hlavně proto, že mi pomohl během špatných chvil, že si ho vážím jako osobnosti a umělce (protože prostě, co všechno udělal na tom novém albu?) a taky proto, že mi to TK připomíná 15.3.2010 a ten moment, jak jsem před samotným Tomem stála, jak se mi díky němu rozklepaly ruce a že zpětně vím, že to všechno udělal naschvál, jelikož na mně muselo být tak strašně vidět, jak moc v háji z něj jsem.

tattoo series: má další tetování / jak šel čas a nové zkušenosti

14. srpna 2016 v 0:28 | E.

na své druhé tetování jsem šla až za tři roky, v roce 2013. ani vlastně nevím, proč mezi prvním a druhým byla taková prodleva, možná proto, že jsem neměla tu potřebu jít na nové a možná taky proto, že jsem nastoupila na střední a měla jsem jiné starosti. v té době, kdy jsem si nechávala dělat svou druhou malůvku, jsem byla ve druháku. má nejlepší kamarádka, se kterou jsem se právě na střední seznámila, mi doporučila svého známého, který podle ní tetoval skvěle a všichni v jejím okolí s ním byli spokojeni. v hlavě mi automaticky začaly naskakovat různé motivy, které bych si mohla nechat dát vytetovat a nakonec jsem se rozhodla pro něco absolutně jednoduchého, ale tentokrát na ne zas tak úplně viditelné místo.
v ten den byla zima, pršelo, já byla strašně vynervovaná a jediné, na co jsem myslela bylo, že to chci mít co nejrychleji za sebou. tatér byl víc jak milý, ochotný, všechno mi vysvětlil, obtiskl návrh pod klíční kost a šlo se na to - bylo hotovo za necelých patnáct minut. nechápala jsem, bolest naprosto minimální, tetování se mi ale bohužel nezahojilo do nejideálnější podoby, respektivě tedy na vícero částech vypadala barva. dnes to dávám za vinu tomu, že jsem nosila dost často úpnuté vršky a mazala víc, než bylo potřeba.

tattoo series: mé první tetování / kde se vzal ten nápad, že se chci nechat potetovat?

7. srpna 2016 v 17:39 | E.

vzhledem k tomu, že jsem podobnou sérii článků měla v hlavě už delší dobu a že si myslím, že tu je dost lidí, které by to mohlo zajímat, protože, řekněme si to na rovinu, v dnešní době přibývá potetovaných jedinců víc a víc, rozhodla jsem se se do toho po mých několika potetovaných letech konečně pustit. o co půjde konkrétněji - ano, rozhodla jsem se, že publikuju několik článků na jedno společné téma: tetování. netuším, kolik článků v této sérii nakonec publikuju a kolik jich budu schopná na základě svých zkušeností sepsat, protože přeci jenom stále nejsem potetovaná od hlavy až k patě a stále se mám na toto témata co učit. každopádně ať na jakoukoliv sociální sít přidám fotku na které jsou vidět má tetování, skoro vždycky mi přijde soukromá zpráva, kde se mě dotyčný či dotyčná ptá na nejrůznější otázky spojená právě s tímto uměním. setkala jsem se i s tím, že mě lidé zastavili na ulici a ptali se mě na to jak se rozmýšlím co a kam si nechám vytetovat, v jakém studiu jsem byla a co plánuji dál. a o tom tohle celé bude - o basic tetovacích tématech i o tom, jak to mám já.
 
 

Reklama