this is who i'm, you're not gonna change that

remind yourself that you don't have to do what everyone else is doing

21. června 2015 v 19:15 | E.
za oknem to sice tak nevypadá, ale dnešním dnem začíná léto! co nevidět za sebou budu mít měsíc prázdnin, které jsem trávila hlavně odpočinkem a dokoukáváním seriálů. zítra si konečně jedu pro maturitní vysvědčení a pravděpodobně si pojedu i vyplnit přihlášku na pomaturitní studium angličtiny, které mi spousta lidí rozmlouvá, ale na VŠ nemám a do práce mě bez praxe nevezmou - tudíž jiné východisko nevidím:) možná si k angličtině přidám ještě němčinu pro začátečníky a splním si tak svůj dlouhodobý sen.
mám za sebou pár brigád, čtvrteční tetovací salón a před sebou doufám supr dny plné cestování. vážně doufám, že se mi podaří se opět podívat se sestrou do Vídně. nikdy bych neřekla, že se tolik zamiluji do jiného města než je Praha.
teď ale zpět k tomu, co mi stále nedochází. žiju v tom, že se za pár týdnů ten stereotyp střední školy vrátí, že se budu neustále vídat holky, že se zase budu nervovat nad klauzurní prací, ale ne, nebudu. představa, že některé lidi zítra uvidím naposledy je dost neuvěřitelná... vážně jsem tak sentimentální jenom já?

doufám, že jste si užili víkend, i přesto, že byl zamračený,

always find time for the things that make you feel happy to be alive

29. května 2015 v 18:17 | E.
tak jo! je to doma a já mám konečně zasloužené prázdniny!! ani nevíte, jak jsem ráda, že už nemusím ležet v knihách, učebnicích, sešitech a různých poznámkách:) včera to ovšem bylo vážně o nervy, protože nebýt dobrých otázek, nevím, jestli bych to dala na takové známky, jako jsem to dala... aneb ať žijí čísla 11, 7, 8 a 1!
posledních pár týdnů se neslo převážně kolem hokeje, učení, jahod, minimum spánku a příšerných nervů. možná i proto si teď užívám zaslouženého nic nedělání.
když se vrátím k tomu hokeji, ani nevíte, jak jsem ráda, že končil týden před začátkem našich ústních maturit, protože... netuším, jestli bych měla vůbec náladu se během něho učit - stačilo mi, že jsem musela řešit písemné a praktické. ano, vážně jsem si opět jako jednu z nejdůležitějších priorit dala hokej:) fandily jsme, potkaly nejroztomilejší devadesátjedničku, zase fandily, zase potkaly hokejisty Kanady a USA, pak ještě Švédska a pak jsme si už řekly, že to stačilo a finále jsme sledovaly v televizi. ovšem, nezapomenu na okamžik, kdy ke mě po zápase Česka a Finska přišel v KFC na Václaváku jeden Fin a daroval mi růži! :D
a teď se vrátím ke škole... střední mi toho dala tolik! přijde mi, jako kdyby to bylo včera, kdy jsem poprvé zasedla do lavice jako studentka prvního ročníku. stále mi nedochází, že jsem tam včera byla vlastně naposledy. divný pocit, a nevím, jestli mi víc bude chybět třída nebo učitelé.

užívejte si krásného počasí a pokud před sebou stále ještě máte ústní (opravdu tací ještě existují?), tak přeju co nejvíc úspěchů!!!

don't stop until you're proud

25. dubna 2015 v 13:26 | E.
to to letí! za týden budu plašit, mé nervy budou pracovat na maximum, protože mě bude čekat písemná maturita z češtiny a angličtiny. angličtina bude zábava, češtiny se bojím - didaktického testu naprosto šíleně! sice jsem si všechny ilustrační testy z minulých let udělala, ale stejně mi prostě přijde, že to zkazím... snad to bude jenom blbý pocit:) týden na to mám praktické, to nějak ušiju a pevně doufám, že si nevytáhnu halenku (takže vytáhnu) a poslední květnový týden mám ústní. asi je vám každému jasné, z které části mám největší nervy. už od nového roku se modlím, abych si u konstrukcí a technologie vytáhla otázky, které okecám raz, dva, tři a patnáct minut bude fuč, ale znáte to a víte, jak to chodí...
nějak si pořád neuvědomuji, že příští týden bude poslední na střední škole, že máme poslední hodiny s učitely, že už to prostě nebude vstávačka v pět, cesta autobusem se sešity a nekonečně moc stresu kolem učení. je to divné, co si budeme povídat. nejradši bych vrátila zpátky čas a šla znovu do prváku, ale jo - každý mi říká, že život musí jít dál, akorát prostě se mi uzavírá jedna krásná kapitola života, i přes všechny ty stresy a nervy, proto to tak hrotím:)
ve čtvrtek nám naposledy zazvoní a samozřejmě jsme si museli vybrat Pomádu, když už jsme nemohli mít tématický maturitní ples:) takže pokud budete v Praze a budete mít chuť - stavte se v Holešovicích!
já teď jdu, klasicky, dělat něco, co s maturitou nemá vůbec nic společného, se sestrou jsme si dneska ráno řekly, že půjdeme pěšky na Karlštejn. proč ne, alespoň to nebude další zabitá sobota:))

užívejte si jarního počasí!

you are born and then you die, but in between you can do anything you want - it's society that creates rules for us, but you can break out of that

8. března 2015 v 22:18 | E.
ti z vás, kteří mě sledují i na instagramu, určitě vědí, že momentálně nemyslím/neřeším/nemluvím o ničem jiném, než o tom, že po pěti letech (alespoň na měsíc přesně!) s Verčou uvidíme kapelu, se kterou jsem si za těch deset let jejich existence prošla opravdu vším:)) po oznámení klubového turné jsem ani neměla v úmyslu jet, ale přeci jenom... čekala jsem na něco takového dost dlouhou dobu, abych to jen tak hodila za hlavu! skvělou zprávou je i fakt, že se do Evropy vrátí v říjnu a budou zde mít turné po velkých halách. takže mi nezbývá nic jiného, než šetřit, šetřit, šetřit:)
dnešní nedělí mi končí jarní prázdniny, které jsem strávila přesně tak, jak jsem očekávala. dennodenně jsem si dělala podklady k maturitě a jsem docela ráda, že to nejtěžší už mám za sebou a že se už nemusím tolik se vším stresovat - teda myslím samozřejmě do začátku května, to toho stresu bude zase až přemoc (žádné takové slovo asi neexistuje, ale víc doslovněji to říct neumím).
a už v podstatě ani není, o čem psát:) vše je jinak při starém, stále jsem obětí stereotypu, stále na všechno kašlu, stále nepocituji žádnou depresi ohledně maturity, stále nevím, jak to všechno dopadne a co budu dělat po střední... a že už je docela na čase, abych to začala řešit... jenom... nevím, asi si na to nepřijdu dost dospělá. eh, jo - už jenom to, když mi někdo řekne "jsi dospělá, měla by jsi se nad tím zamyslet a neřešit pořád jen kraviny" - všichni si asi myslí, že to nevím a že mi to vůbec nedochází:) omyl.

make sure you don't start seeing yourself through the eyes of those who don't value you - know your worth even if they don't

22. února 2015 v 15:34 | E.
další týden za námi a že jsem toho během něj stihla... pondělní maturitní ples, úterní afterparty, středa byla absolutní ko den, čtvrtek jsem musela k doktorovi, protože jsem během úterních ranních hodin v praze pořádně nastydla, pátek se nes ve znamení testů a víkend jsem celý proležela, teda teď musím ještě dodělat věci na brigádu, ale i tak mi připadá, že tento víkend byl absolutně zbytečný, co se týče naprosto všeho - navíc mi nepřipadá, že jsem alespoň trochu připravená na nový týden a učení na maturitu? přijde mi, že budu ráda, když toho čtvrtého května vstanu a do té školy dojedu. ano, potřebuji jarní prázdniny jako sůl, ale zase na druhou stranu, během toho týdne stejně neudělám vůbec nic! ale i odpočitek je potřebný:)), teda nalhávám si to...
v pátek jsme se s holkami ze třídy šly zasmát do kina na odstíny šedi a jako vážně - ten film má tak obrovskou propagandu, všude se o něm píše, všude o něm mluví, dělají se speciály a pak sedíte v kině, čekáte něco, co vás fakt sebere a vy se pro změnu po celý film nemůžete přestat smát, protože to, co tam Jamie a hlavně Dakota předvádí je, no... směšné. ode mě tedy čekejte doporučení leda tak kvůli fajn soundtracku, protože mi je upřímně líto těch stočtyřiceti korun, které jsem za tyhle dvě hodiny ničeho dala. ale na zasmání dobrý:)
jak prožíváte vy začínající jarní období? a nechystáte se tady náhodou někdo na Rock for People? hledají se parťáci!:)) mějte se krásně a do nového týdne vkročte pravou!

hot coffee and cold winter mornings are two of the best soul mates who ever did find each other

5. února 2015 v 21:56 | E.
asi ani nemusím na úvod psát to, kolik se toho od posledního "kecacího" článku stalo - sečteno podtrženo, leden roku 2015 byl pro mě dosavadně asi ten nejnáročnější měsíc vůbec. začátek probíhal asi tak, že jsme byli všichni od rána do večera na praxích a došívali modely na přehlídku, chodili instalovat do orca, pak v den D jsme byli na nohou od ranní osmé do deseti večer (a když píšu na nohou, tak opravdu na nohou! párkrát se sice naskytla příležitost, že jsme si na chvilku sedli, ale díky hodinové prodlevě mezi přehlídkami ani nešlo sedět delší dobu než pět minut...) a do toho všeho jsme museli stíhat dělat závěrečnou práci z odborných předmětů, kterou jsme odevzdávali toto pondělí. před přehlídkou jsem říkala, že pokud se všechno toho 22/1 zvládne, tak už se zvládne všechno a stále v to pevně věřím.
únor je každopádně další důležitý měsíc. momentálně samozřejmě se třídou neřešíme nic jiného než ples, který nás čeká od pondělí za pouho pouhý týden - neuvěřitelné, jak to letí!:) takže se diskutuje o nástupu, půlnočním překvapení, šerpě, šatech, botách, účesech, kytkách, ale pro mě ten největší bod je asi proslov, protože jsem (bohužel) byla třídou vyslána já a nemám vůbec nic připraveného + to chci zkonzultovat ještě s naším učitelem na češtinu... mám to ale problémy, když mě za necelé tři měsíce čeká maturita, já vím! a to nic neumím, teda jsem o tom stále přesvědčená a doufám, že se po plese vyvedu z omylu.
jak jste vůbec vy oslavili vstup do nového roku a jak jste zvládli uzavíraní prvního pololetí nebo zkouškové?:) jinak v dalším článku se s Vámi podělím o ty nejlepší fotky z VODY a o fotky svého modelu, které jsme před týdnem fotili na Pankráci.

somewhere between giving in and giving up

10. prosince 2014 v 23:33 | E.
nevím, komu mám děkovat za to, že ten čas tak letí. a jelikož z napsané věty se ironie asi snadno nepozná, tak vám rovnou říkám, že to je tak myšleno. nejlepší by bylo, kdyby teď začínal teprve listopad, protože během dvou šestihodinových praxí je naprosto nemožné stihnout došít celý model - ale tak co, učitelky si asi myslí, že jsme kouzelnice, protože jinak bychom přeci nezačínaly všechny střihat až na začátku listopadu! aby toho nebylo málo, tak do toho všeho se projevuje předvánoční nálada, kdy se musí nakupovat dárky, všechno zařizovat + se do toho všeho nervuji, že tu je co nevidět nový rok a já k maturitě mám hotové velké... nic. brzo mi to začalo docházet a se svým přístupem budu možná i ráda, když k ní budu puštěna. já fakt vím, proč nemůžu jít na žádnou vysokou. high five sama se sebou, jasně...
aby toho všeho nebylo málo, tak semnou samozřejmě musí přestat komunikovat mobil, každého štvu se svými náladami, nic mě nebaví (!!!! už i hudba mi přijde stereotypní) a ani nemám nějaké nutkání to změnit - co to semnou, do háje, je?
taky máte někdy dny, kdy byste nejradši sebe samotné přizabili? protože já jo, v poslední době až moc často, což mě na jednu stranu štve nepopsatelným způsobem, ale na druhou stranu s tím odmítám cokoliv dělat, super.

fajn, fajn, fajn. doufám, že si alespoň vy užíváte předvánoční atmosféru, zmrzlé prsty, nosy a uši, pečení perníčků, nakupování dárků a předčasně už všem alespoň takto přeji krásnou třetí adventní neděli!:)

it doesn't matter if they gave up on you, as long as you didn't give up on yourself

14. října 2014 v 23:18 | E.
někdy i ty úterky jsou fajn... ovšem pouze za předpokladu, že vám odpadnou všechny odpolední hodiny. a že já jsem zrovna v tomhle týdnu za každý volný čas ráda! sobota bude za poslední dobu snad jeden z nejklíčovějších dnů, jelikož máme s holkami premiérovou přehlídku a já nevím, jestli se víc těším nebo jestli u mě převládá nervozita - což je v podstatě skoro to samé, protože k něčemu takovému nervozita patří, ovšem ta přiměřená. takže pokud budete někdo o víkendu v HK, tak se určitě stavte!:)
jinak přežívám, učím se, spím (v poslední době až moc hodin denně), užívám si podzim, každé ráno se nervuji, jelikož nikdy nic nestíhám - díky tomu spánku, kterého se nějak neumím vzdát, šiju, ve větší míře vůbec nic nechápu a vlastně ani nevím, jestli jsem za poslední dobu událo něco, co mě doopravdy potěšilo, zvedlo náladu a já se od srdce zasmála. je vidět, že se blíží listopad, aneb měsíc, který já opravdu nemám ani trochu ráda a nejradši bych ho celý vyškrtla z kalendáře, i když tento rok se mi bude víc jak hodit, jelikož se budu na dílnách mordovat s modelem na maturitní přehlídku.
jak si užíváte podzimních dnů vy? byli jste někdo na designbloku a jsem opravdu jediná, které přijde, že je to rok od roku horší a horší? mějte se krásně a hlídejte blog, jelikož sem v průběhu následujících dnů přidám plakát s místem, časem, podrobnostmi k té HK přehlídce:))

never let anyone tell you that you can’t do something - you can do anything you want, believe me

13. září 2014 v 19:21 | E.
dva týdny prvního podzimního měsíce jsou skoro za námi a já si v hlavě ani nestíhám poskládat vše, co se za tu dobu stalo, co jsem udělala správně, při čem jsem si myslela, že dělám dobře a ono to nakonec tak nebylo a já nad tím ztrácela jenom čas, kterého mám teď tak hrozně moc málo, takže i blbá ztracená hodina je znát úplně na všem... hlavně na mé náladě. největší kámen úrazu je maturitní přehlídka a navrhovat na ní model. nejenom, že mi zatrhli model, který jsem původně chtěla šít, protože byl prý moc letní (a že by třeba důrazně upozornili předem na to, že to musí vypadat jako zimní model?) a já na návrhu ztratila celou minulou neděli, ale JÁ JSEM SAKRA ABSOLUTNĚ BEZ INSPIRACE! a to je to nejhorší!!! denně tu projíždím tumblr a hledám něco, co by mě v něčem inspirovalo, čeho bych se mohla chytnout. ano, nápady tu jsou, ale já si za boha nemůžu vybrat a když už nějakou představu mám, tak nevím, jestli k tomu mám udělat kalhoty, krátkou sukni, dlouhou sukni nebo třeba kabát, takže to potom dopadá tak, že jsem úplně na samém začátku jako předtím a před tamtím předtím... ufff, já se opravdu omlouvám, ale už vážně nutně potřebuji konec roku, kdy musíme mít došito.
ke konci prázdnin jsem byla s Eli v Hradci na jedné akci a hlavně kvůli tomu, že tam budeme mít v polovině října přehlídku. takže pokud budete mít osmnáctého října čas a cestu do HK, tak se určitě přijďte podívat:) informace jako kdy a v kolik ještě určitě dodám, zatím je všechno ve fázi rozdělané - i modely, nečekaně.

tak jo, chápu, že se v tomhle obrovském chaosu asi všichni ztrácíte, ale já se někam potřebovala vypsat a dostat ze sebe ten vztek a třeba mi to pomůže nabrat inspiraci. prosím, prosím!!! doufám, že se všichni máte lépe než já a že si užíváte každého dne, že se smějete, že trávíte čas s těmi, které milujete a že mi taky všichni držíte palce, protože to opravdu v těchto dnech potřebuji!:)...

what I love about life is that anything can happen - you get suprised everyday because it turns out to be different from what you expected

1. září 2014 v 21:59 | E.
poslední srpnové dny utekly jako voda a máme tu září, první podzimní měsíc, se kterým jsem si dneska užila i "skvěle" depresivní počasí a první den maturitního ročníku. nová etapa, která mi doufám přinese mého nynějšího největšího strašáka v podobě maturitního vysvědčení. na začátku závěrečného prázdninového týdne jsme s holkami měly MARS night, která byla více jak skvělá!, ve středu jsem oslavila svou plnoletost, v sobotu jsme byly v Hradci Králové a upršenou neděli jsem strávila s Eli u nás doma... takže se v podstatě dá říci, že jsem si konec dvouměsíčního nic nedělání užila tak, jak jsem chtěla!:)
nebudu vám tady psát o tom, jak moc mě ten čtvrťák děsí a jak bych nejradši byla, kdybychom už měly po maturitní přehlídce a po plesu. nejradši bych si šla už zítra sednout a psát didaktické testy, ale já to zvládnu! a ne jenom já, určitě to zvládnou úplně všichni, kteří si alespoň trošičku věří. takže mi nezbývá nic jiného než napsat, že všem držím palce - ať už je čeká též maturita, nastupují na vysokou a nebo si hledají zaměstnání! já budu doufat, že se ještě naskytne chvíle, abychom si užili slunce a připravili na deštivý podzim a taky, že zítra zvládnu výuku do půl páté společně se vstupním testem z praxí. směle do toho!!!:)


 
 

Reklama