this is who i'm, you're not gonna change that

stressing and complaining will change nothing - take action, make a change, and never look back

16. února 2014 v 18:26 | E.
děsí mě, že už nedokážu napsat ani smysluplný článek na blog. když už jsem s ním hotová, přečtu si ho po sobě a.. prostě ho smažu. ve většině případech jsou to totiž pouze nesmysluplné kecy, které jsou pesimistické, depresivní a nebo zamyšlené. tak se v podstatě i v posledních dnech cítím a ta nálada ne a ne se mě pustit. jsem už unavená z toho, co si druzí dokáží navymýšlet. přijde mi, že mi každý dává všechno za vinu. jasně já vím, že nejsem perfektní, ale to nikdo. potom to končí tak, že si ani trochu nevěřím, svou veškerou energii dávám do přemýšlení, co že to dělám špatně, nemám náladu se smát, nemám náladu spát, nemám náladu se učit a potom se jenom topím ve vlastních slzách, protože pokaždé zklamu pouze a jenom samu sebe! jak tak koukám, tak se z toho stejně stává opět depresivní článek.. jak překvapující. ale prostě - máte také dny, týdny, měsíce, kdy nejste schopni myslet na nic pozitivního a optimistického, jelikož víte, že se stejně všechno ze začátku dobře jevící na poslední chvíli zvrtne a vám zbydou pouze a jenom bezesné a ubrečené noci? ještě když vám do toho všechno ani vaše rodina nepomáhá.. já už vážně nevím, kam patřím. jestli vůbec někam patřím. sakra! měla bych se vzchopit, něco začít dělat, začít si užívat života, chci aby ze mě někdy něco bylo, chci na sebe být jednoho dne pyšná. chci toho tolik, ale jsem pro to schopná obětovat všechno? nebo alespoň něco? toť otázka..

if you really want something, you don’t stop for anyone or anything until you get it

19. ledna 2014 v 17:23 | E.
být na umělecké škole je někdy opravdu výhoda - a jedna z těch nejhlavnějších výhod je rozhodně ta, že máme klauzury, které jsou otevřené pro veřejnost, tudíž tam většina z nás nesmí a máme mimoškolní aktivity:) co víc si přát, po minulém týdnu, který byl plný závěrečných prací a testů. další výhoda je ta, že když potřebujete koukat ve dvě hodiny ráno na přímý přenost předávání zlatých globů, tak druhý den nebudete usínat ve škole, ale na nějaké výstavě, na které se stejně nezdržíte ani hodinu.
za poslední týdny se toho ani moc nestalo kromě milého oslovení na václavském náměstí od švédských turistů, kteří nás chtěli výtahnout s Eli na kafe a jeden z nich byl echelon - škoda, že jsme tam spolu pouze zabíjely čas před odpoledkou nebo víkendu stráveného se sestrami ve sportovním centru:) jistě, v pondělí jsem obhajovala kalhoty, ale kvůli hodinovému spánku a rušné místnosti jsem ani nezaznamenala, zda mi k nim řekli nějakou přípomínku. spíš se bojím toho, co mě čeká. kabát, osmnáctiny, začátek maturitního ročníku, přehlídka maturantů, ples, maturita a potom schánění práce? nějak si to neumím představit a častokrát si přeju, abych se stala petrem panem.. možná to je pouze strach z toho, že v tomhle nemám žádné zkušenosti, ale přijde mi, že si to takhle beru jako jedna z mála lidí - proč?
jak se máte vy a jak trávíte první měsíc v novém roce? doufám, že vás nic netíží a že si plně užíváte života:))!


if I could go back to the day we met, I'm sorry, but I would turn around and walk the other way

20. října 2013 v 18:52 | E.
v poslední době jsem ráda, když se můžu vyspat alespoň na blbé čtyři hodiny. ve škole toho je moc, doma toho je moc.. sečteno podtrženo, mám toho moc. nejhorší na tom je to, že když už si na něco, co by mě mohlo odreagovat, udělám čas, tak stejně radši hniju doma - viz včerejší echelon sraz v praze.
minulou sobotu jsem byla s teri v norimberku a musím říct, že to byl za poslední měsíc ten nejlepší den:) skvěle jsme pokecaly cestou tam i zpátky, skoro jsme nestihly autobus, který odjížděl v pět hodin, skvěle jsem si popovídala s jednou postarší paní v nanu nana (překvapující na tom je, že německy - teda ona mluvila německy, já to s těží pobírala, ale nakonec jsme se domluvily, což je nejhlavnější), s teri jsme bavily celý autobus, když mě učila německy a.. vážně to byl skvělý den:)!
v pondělí mi přišla zpráva, že se mi tetovací termín přesouvá hned na zítřek, respektivě na úterý ze středy. správně, byla jsem opět pod jehlou a opět nemůžu říct, že bych zažila nějakou bolest.. asi si vážně budu muset počkat na onen bok:)
šaty už mám konečně došité!! ale nevím, jestli vám je ukážu na mně, jelikož se v nich necítím. přijde mi, že mi jsou až moc těsné a s látkou jsem šlápla, dle mého, také blbě. každopádně mě těší to, že s nimi budu moct alespoň někomu udělat radost, jelikož jsem na sebe poprvé - co se šití týče opravdu pyšná:)
jak si vy užíváte nádherného podzimního počasí:)? doufám, že vás ve škole netahají tak, jako nás a vůbec pevně věřím, že se máte skvěle! během podzimních prázdnin se určitě ozvu, zatím se mějte krásně:-**

do something today that your future self will thank you for

24. srpna 2013 v 15:33 | E.
prázdniny utekly jako voda a při představě, že tu máme poslední srpnový víkend mi moc do smíchu tedy není, ale co se dá dělat. i tak mi přijde, že tyhle prázdniny se zatím táhnou nejvíc, nevím čím pak to je:) máme sobotu, po dlouhé době nějaký "kecací" článek a roxette v uších. v pondělí jsem se po více jak měsíci viděla s eli, takže jsme probraly úplně všechno a jsem strašně moc ráda, že jsem jí viděla:)! přeci jenom, během školního roku se vídáme denně, zvykneme si na sebe a najednou na skoro dva měsíce nic? já se snad kvůli ní i do té školy těším. když si zavzpomínám na letní prázdniny před dvěma lety, kdy jsem měla neskutečné nervy z toho, že si se třídou nebudeme rozumět.. je to fajn a jsem za to opravdu nesmírně ráda, že mám skvělou třídu! jinak u mně je nové maximálně to, že jsem v září objednaná k tatérovi, jakože ale už opravdu. těším se, zároveň mám ale trému už teď. doufám, že si všichni ten poslední prázdninový týden pořádně užijete, že do nového školního roku vkročíte jak jinak než v dobrém a taky v to, že se brzy ozvu s nějakým podobným článkem, jelikož mi docela chybí ta možnost se vypovídat:) mějte se krásně!

standing alone is better than standing with people who hurt you

9. června 2013 v 22:01 | E.
po opravdu sakra dlouhé době se hlásím s něčím z mého života:) co si budeme povídat, nic extra se neděje. zbývají poslední týdny do prázdnin a já si už můžu oddychnout, jelikož mě žádné testy do konce roku nečekají. poslední, z čeho mám strach, je halenka. musíme jí mít ušitou do středy, jelikož je prezentujeme před komisí a mě ještě chybí všít skryté zdrhovadlo a začistit průramky a průkrčník. moc prosím, všichni mi držte palce, jelikož je to má propustka do třetího ročníku..
mám za sebou dvoutýdenní odborné praxe v instyle, které jsem si mimochodem moc užila! hlavně jsme spolupracovali a pomáhali strašně milým, vstřícným lidem. opravdu super zážitek:)) a pokud bude i ve třetím ročníku možnost téhle volby, tak rozhodně nebudu váhat!
teď mám takové období, kdy absolutně všechno odkládám na poslední chvíli a potom se stresuji a do toho všeho si taky nadávám, potom přicházejí na řadu takové ty výbuchy emocí.. no, asi to znáte. možná to koncem školního roku přejde, možná ne.. ještě, že je tady hudba.
doufám, že vy se máte perfektně:-**!! a taky v to, že máte prázdninové dny v diářích zaplněné, což u mě opět nehrozí..

don't give up on yourself

18. dubna 2013 v 19:43 | E.
upřímně si poslední dny do posledního detailu pouze a jenom užívám:) nádherné počasí, všechno kvete a voní, ráno mě budí ptáci za oknem, všechno se daří, dneska jsem si dodělala klasifikaci a dala jsem jí na výbornou a to neberu v potaz ten fakt, že je tu co nevidět červen a s ním.. no, víte:))!! nemůžu se neusmívat na billboard před metropolí, na plakát na andělu a ani na tentýž plakát na hradčanské - myslím, že si lidé už vážně někdy z těch mých připitomělých úsměvů musí klepat na čelo, ale já si vážně nemůžu pomoct:)
příští týden ale bude nejspíš všechno úplně vzhůru nohama. máme na škole týden plný srovnávacích testů z maturitních předmětů (takže sakra i z debilní, fajn nejdebilnější, matiky!) a to si ještě neuvědomuji, že do toho píšeme z občanky, technologie a určitě si na nás nějaký učitel připraví ještě něco jiného. tak tedy alespoň, že to počasí mi dodává takovou pozitivní energii a já sakra doufám, že všechny testy, úkoly společně s blbými srovnávačky zvládnu!! ale jak se říká, štěstí přeje připraveným:)
jak se máte vy? silno silně doufám, že skvěle, a že vás nic netrápí:-** pokusím se zase co nejdříve ozvat:) krásný zbytek prosluněného dne!

it's sad when people who gave you the best memories, become a memory

29. března 2013 v 22:37 | E.
uběhla nějaká ta doba, co se tu objevil poslední podobný článek:) stalo se toho za těch pár týdnů tolik.. můžu se radovat z lístku na paramore, don't give up má doživotní místo na mém těle, poznala jsem, jaké to je mít něco zlomeného, veškerou svou energii směřuji v posledních týdnech, možná i měsících pouze na školu a neskutečně moc si přeju, abych si už mohla definitivně říct, že mám druhák úspěšně za sebou!
je strašné, jak ten čas letí. za chvíli tu máme konec školního roku a představa, že musím do konce druháku stihnout ušít dámskou halenku, napsat srovnávací testy ze všech maturitních předmětů a do toho všeho zvládnout ještě odborné praxe, je naprosto, ale naprosto strašná! každopádně už zbývají necelé tři měsíce do nejlepšího dne vůbec a jsem přesvědčena, že mi potom už bude naprosto všechno jedno:) neumíte si ani představit, jak ve mě každým dnem víc a víc stoupá ta neskutečná eufórie!! velikonoční prázdniny jsou co nevidět pryč a já je trávím jenom u učení a stále doháním to, co jsem se zlomeným zápěstím nemohla dělat. řeknu vám, že vůbec nevím, co bych dělala, kdybych se musela sžít s tím, že mám pouze jednu zdravou ruku - neskutečně obdivuji lidi, kteří to dokázali a jsou stejně, i přes všelijaké překážky, plní života. doufám, že se budete všichni modlit semnou, aby se už konečně vrátilo teplo, jelikož už ani nemám náladu vůbec chodit ven..
jak prožíváte a užíváte velikonočních prázdnin vy:-**? mějte se skvěle a hlavně se držte!!!

with freedom, books, flowers and the moon, who could not be happy?

27. ledna 2013 v 18:35 | E.
je sice fajn, že tady vedle mě leží sešit s realismem, ale nějak pořád nemám chuť si ho netlouct do hlavy.. tak trochu jsem tušila, že s druhým pololetím přijde i naprostá lenost a nechuť k učení. každopádně na sebe můžu být právem hrdá, jelikož tenhle týden byl plný samého zkoušení a písemek a díkybohu jsem všechno vytáhla a mám jenom čtyři trojky! někdo možná nechápe, proč se ze čtyř trojek raduju, ale pro mě, jako naprostého flegmatika co se učení týče, je to výhra:)!! v pátek jsme konečně obhajovaly košile, jelikož se nám z termínu klauzur musely obhajoby posunout, takže si už vážně můžu říct, že jsem košili zvládla a můžu jí pověsit na ramínko taťkovi do skříně:) každopádně začíná další stres a to dámská halenka, kterou ještě ani nemám pořádně promyšlenou.. ale nebudu se předčasně nervovat, ještě je na to času dost:) pokud se někdo chystáte emigrovat, tak mě prosím prosím přibalte k sobě do kufru!! včera jsem si na svou osobu, kvůli tomu, že podporuju Karla vyslechla ne moc hezké připomínky a to i od lidí, od kterých bych to nikdy nečekala.. udivuje mě, jak všechno každý schazuje na mou německou krev.. jako bych za to asi mohla:)) dneska mě tedy čeká večer s realismem, nejoblíbenějším čajem a s jedním z nejlepších hlasů ever! mějte krásný týden, užijte si jednodenní páteční prázdniny a pokud vám na ně hned navazují jarní, tak vám tuze závidím:-**!! mám vás ráda

I believe that we all fall down sometimes

13. ledna 2013 v 20:25 | E.
čeká mě naprosto nezvladatelný týden s klauzurama, pololetní písemkou z technologie a chemií, která mi naprosto neleze do hlavy v hlavní roli. na druhou stranu si ale říkám, že jsem přežila tenhle týden, tudíž přežiju i ten následující. každopádně při představě, co ještě všechno musím do pololetí vytáhnout je mi docela blbě. já si prostě nedovolím mít čtyřku na vysvědčení, ne!
začínám konečně zjišťovat, co od života chci, což pro mě ještě před pár měsícema byla naprosto zapeklitá hádanka. horší zpráva je ta, že mi nikdo nevěří, že bych svých cílů dokázala dosáhnout.. někdy je to těžký, ale já se nevzdám:) ne proto, že mi nikdo nevěří:))!!
taky se čím dál tím víc ztotožňuji s názorem, že hudba je tady vždycky, a to i když nikdo jiný ne. je lékem na všechno. a nejlepší je, když v textech někoho najdete sebe sami, což se mi před pár měsícema podařilo:)
opravdu doufám, že se vám všechno daří, že se máte krásně, že nesmutníte a že si pořádně užíváte života:-**!!! never give up, never

but mostly, I hate the way I don't hate you, not even close

9. prosince 2012 v 19:42 | E.
je pravda, že sníh zrovna třikrát ráda nevidím, ale zároveň mě nabíjí zvláštní a neobvyklou energií.. celý víkend jsem, dá se říct že, prospala. zima mi opravdu neprospívá a to neberu v potaz, že se od pátku cítím mizerně. nepomáhá mi ani to, že zítra mám budíček kolem půl pátý a že před sedmou musím být u školy, protože se v tomhle počasí jede do jihlavy. opravdu se těším, až jednadvacátého vylezu z autobusu a budu si moct říct, že pár dní žádný brzký vstávání nebudu muset trpět, protože mi řekněte komu by se v tomhle počasí v šest hodin ráno chtělo letět na autobus. whatever, největší stres mám stejně z věty, která zní "devatenáctého prosince se musí odevzdat všechny pololetní práce" a přitom se o žádnou pololetní práci nejedná, jelikož pololetí před vánoci, pokud si tedy pamatuji, opravdu nekončí. je opravdu vidět, že konce roků pro mě šťastný nikdy nebyly a asi ani nebudou.. teď jediný, co opravdu chci vidět je horká vana a jediný, co opravdu chci slyšet je momsen a její hlas:) jak zvládáte vy předvánoční stres? mějte se fajn a hlavně se držte:-**!

 
 

Reklama