travel and cultural diary/random

Spain diary

20. září 2017 v 11:36 | E.
zhruba před dvěmi měsíci se mi v hlavě hromadily otázky typu zda mám všechno potřebné nakoupeno, sbaleno a hlavně napsáno a odškrtnuto na seznamu věcí, které semnou poputují do Španělska. můj cíl byl, abych si na týdenní letní dovolenou dokázala sbalit do jednoho velkého batohu + do menší kabelky, kterou budu mít u sebe v autobuse. všechno se mi podařilo! a to sem měla vážné pochybnosti, jelikož když sem se do stejného batohu balila na tři dny na RfP ze začátku července, tak to dopadlo dost katastrofálně a polovinu věcí sem musela nechat doma, abych s sebou měla doopravdy to nejvíc potřebné - jo, člověku pak dojde, že v červenci je i pětadvacet stupňů opravdu hodně a že nemusí tahat mikinu a ještě k tomu koženou bundu.

24 hodinovou cestu autobusem už nikdy v životě nechci absolvovat a jestliže se zbytek rodiny bojí letět letadlem, já si tedy raději rozhodně připlatím. nehledě na to, že v dálkovém autobuse musíte mít bohužel záchod... a ten co? ten už po 15 hodinách opravdu příjemně nevoní.
k moři jsme se s mamkou a sestrami vydaly po sedmi letech, tudíž sem se doopravdy nemohla dočkat až konečně budu stát u břehu na pláži a budu koukat do dáli a vnímat a nasávat ten svěží mořský vzduch. hotel jsme navíc měly přímo na pláži, v letovisku Malgrat de Mar, které i samo o sobě nabízelo fajn místa, které jsme se sestrou hned druhý den po příjezdu šly prozkoumat. hotel byl plus mínus 40 km od Barcelony, do které jsme se dostaly dvakrát - jednou jen se sestrou na vlastní triko a podruhé s cestovkou a i s mamkou a druhou sestrou, které holt nejsou takové, že by někam jely samy bez osoby, která to tam perfektně zná.

já zase, možná bohužel, možná ne, nejsem člověk, kterej dokáže hodiny a hodiny ležet na lehátku a opalovat se :) na takové dovolené nejsem, potřebuju akční dny, potřebuju se hejbat, objevovat, poznávat, prozkoumávat. tudíž jsem celé rodince hezky naplánovala akční týden ve Španělsku - neměly jsme co dělat snad jen dva dny a zrovna dva nicnedělající dny přišly celkem vhod. v moři jsme bohužel byly párkrát, jelikož zrovna v tom týdnu byly dost velký vlny a celkově to moře bylo neklidný. nejsem zrovna nejlepší plavec, a ke konci dovolené jsem si k moři chodila pouze sednout a pozorovat, jak bouří a mění barvy.

když už jsme byly v tom Malgrat, které je doslova kousek od známého Marinelandu a jelikož já sem pověstná tím, že miluju delfíny, asi bych si neodpustila, kdybych těch třicet euro nevyhodila a nešla se na ně podívat. stálo to za to! jasně, radši bych si s nima zaplavala, ale vidět úplně poprvé delfíny naživo? tak trochu sem si splnila sen.
den před odjezdem jsme nasedly do autobusu a jely se podívat do botanické zahrady Pinya de Rosa, která byla plná, úplně plná, kaktusů všemožného druhu. ráj. ráj na zemi. po vyčerpávající prohlídce zahrady jsme se vydaly do Lloret de Mar, odkud jezdí loď, která se zastaví uprostřed skalisek, dole má prosklené dno, tudíž vidíte podmořský život a během toho si popíjíte ledovou kávu. lodí jsme se potom dostaly do malebného městečka Tossa de Mar, které je proslulé pozůstatky tehdá velkolepého hradu. všude tam jsou malé, roztomilé uličky, z výšky pozorujete to, jak rozbouřené vlny naráží na skaliska a z toho pohledu se vám tají dech, nebo alespoň mně rozhodně ano.

1. DEN - příjezd, Malgrat de Mar

Šumava (Čertovo a Černé jezero) diary

26. srpna 2016 v 15:07 | E.
minulý čtvrtek jsem se vzbudila s šílenou bolestí hlavy, ale na Šumavu jsem chtěla tak moc, že jsem nakonec stejně se všema sedla do auta a vyrazila vstříc nádherné přírodě. sice jsem kolikrát měla vážně co dělat, abych vůbec někam došla, protože mi bylo tak mizerně, jak nikdy, ale naštěstí jsem všechno zvládla a stálo to za to, protože Šumava doslova předčila mé očekávání!
dorazili jsme tak kolem poledního, dali si oběd a začali studovat, jak se dostaneme k Černému jezeru. díkybohu, že jsem navrhla, že se nejdříve půjdeme podívat k Čertovu, protože ten kopec, který jsme scházeli k Černému, bych v takovém stavu, v jakém jsem byla, v životě nevyšla a ano, dalo mi zabrat jenom to samotné scházení.
cesta, kterou jsme nakonec šli, byla v pohodě, narazili jsme na ráj plný malin, ostružin a hub. tolik ostružin jsem na jednom místě ještě nikdy neviděla - mňam! celou dobu se šlo lesem, ve stínu, ale stejně mi bylo kolikrát tak špatně, že jsem byla ráda, že jsem schopná udělat pár kroků. každopádně Čertovo jezero mě uchvátilo, udělalo se mi malinko líp a já se začala těšit i na druhou ledovcovou nádheru. za celou cestu jsme kopec potkali jen jednou, sice byl kilometrový, ale zdaleka ne tak hrozný, jako ten, který jsme těsně u Černého jezera museli scházet. přísahám, že ten bych za žádnou cenu v daném stavu nevylezla a kdybych už jo chtěla ho zdolat, tak bych si musela po každých deseti krocích sedat.
každý mi říkal, že se Černé jezero s Čertovým nedá srovnávat a já s tím teď zásadně nesouhlasím. nedá se s ním srovnávat leda tak rozlohou, ale osobně se mi možná o trochu víc líbilo právě Čertovo. tak či tak, oba tyhle úkazy přírody jsou neskonale krásné a každý pohled do jejich zákoutí mě těšil a tímto dnem jsem si splnila další malý cestovatelský sen:)

co vy a Šumava? taky vás tak dostala, nebo Vám přijde, že v Česku máme i jiná, daleko hezčí pohoří?

Hřensko/České Švýcarsko (Janov, Pravčická brána) diary

17. srpna 2016 v 22:11 | E.
už na jaře jsem věděla, že o prázdninách chci vyjet někam za přírodou a volba pak padla na České Švýcarsko a Šumavu. výlet do Hřenska jsem tedy už absolvovala, Šumava mě čeká zítra.

včera ráno jsme se sbalili a vyjeli s rodinou směr dobrodružství. cesta tam autem trvala něco přes dvě hodiny a kupodivu utekla dost rychle a to fakt dlouhé cestování autem nesnáším. v Hřensku jsme se naobědvali a vyrazili nic-netušící-že-jdeme-někam-do-háje. jasně, samozřejmě že jsme zabloudili a já hned nato začala litovat, že jsem ani trochu nezmapovala terén, jenže jsem si myslela, že když je Hřensko plné turistů dnes a denně, že tam budou mít pořádné a srozumitelné směrovky i pro takové experty jako jsem já... asi chyba no. udělali jsme si tedy procházku lesem do Janova a potom se zpět vrátili po silnici, kde jsme už konečně nabrali správný směr.
cesta k Pravčické bráně byla docela nepohodlná, neustálé stoupání, špatný terén a hlavně i docela horko. k mému nadšení jsem pak zjistila, že když už si to člověk vyšlápne, že vyhlídka se platí a jako pardon 75,- korun jsem za dospělého fakt dávat nechtěla. díky bohu, že vypadám daleko mladší než doopravdy jsem a že pan u pokladny nechtěl vidět žádnej studentskej průkaz a že jsem to měla "jen" za 25,- korun. každopádně to rozladění mě přešlo hned potom, co jsem vystoupala na první ze tří vyhlídek. jedním slovem neuvěřitelná paráda, dechberoucí výhledy, všude lesy, skály a milion lidí kolem nás, což už tak přijemné nebylo, ale i to se přežít dalo, tedy když jsem nutně chtěla fotku bez lidí, tak jsem se doslova musela držet, abych nebouchla, ale nakonec i ty fotky bez lidí jsou na světě (protože pardon, nevím jak vy, ale já jsem doslova alergická na to, když chci fotku bez lidí a oni to za žádnou cenu nejsou schopní pochopit). cesty z kopce nenávidím daleko víc než do kopce, takže jsme celou cestu dolů se sestrou běžely, což místy bylo docela nebezpečný, ale na silnici jsme se nakonec dostaly bez sebemenších problémů a ještě docela rychle - kopenzace za to, že nahoře jsme byly tak dvě hodiny.
mrzí mě, že jsem ten terén den před odjezdem víc nezmapovala, protože jsme stihli jen Pravčickou bránu a to v Českém Švýcarsku jsou další zajímavá místa. chtěla jsem strašně moc do soutěsek, ale tak bohužel... není všem dnům konec ale:) příští rok se tam plánuji vrátit a pravděpodobně se tam i ubytuji, protože bych si vážně ráda prošla úplně všechno, což je pro mě za jeden den nemožné.

byli jste někdy v Hřensku? máte nějaké další tipy, které při další návštěvě Českého Švýcarska rozhodně neminout? příště diary ze Šumavy!

Nižbor/Křivoklát diary

19. června 2016 v 21:46 | E.
takovou dobu jsem si nesbalila svačinu s foťákem do batohu, nenazula pohodlné boty a nikam nevyrazila, že jsem to včera musela nutně napravit. jak jsem už psala, opět se ve mně probudila touha fotit všechno okolo sebe, za což jsem strašně moc ráda, ale na druhou stranu kolem sebe nemám denně něco, co by stálo za to cvaknout. každopádně tahle moje touha mě pravděpodobně konečně dokope k tomu, abych si našetřila na lepší foťák, protože řekněme si to na rovinu - svůj omlácený kompakt sice miluju, ale mám ho tak moc dlouho, že by si zasloužil vystřídat:) ale teď už tedy k našemu včerejšímu dobrodružství.

jako naší další túru jsme vybraly 25 kilometrovou cestu přes Nižbor na Křivoklát a to hlavně kvůli tomu, že jsem už dlouhou dobu chtěla navštívit zámek Nižbor a hrad Křivoklát - bez nemožných spolužáků ze základní školy. v deset hodin jsme vyrazily, sbalený všechny nezbytné věci až na pláštěnky nebo deštník, dostatek vody jsme tedy taky podcenily, protože už v polovině jsme měly skoro prázdné lahve, ale zvládly jsme to a v cíli jsme si spokojené a vysílené daly za odměnu točenou zmrzlinu. cesta byla neuvěřitelně krásná, až člověk chvílemi žasne, co příroda dokáže. válnou většinu cesty jsme šly v lesích, následovaly červenou turistickou značku a kolikrát děkovaly samy sobě, že jsme si nevybraly opačnou variantu túry - jet na Křivoklát vlakem a pěšky se vrátit do Berouna, protože jsme celou cestu vesměs sestupovaly a kopce nás za celou dobu potkaly maximálně třikrát. potkaly jsme dost málo lidí, což nás docela dost překvapovalo, protože přeci jenom hezky bylo a že by už vážně všichni byli tak líní o volném víkendu vyrazit na pěší túru?
Křivoklát mě ale zklamal, a to hodně. nevím, co jsem od něj očekávala, ale mezi mé nejoblíbenější hrady se tedy rozhodně nezapsal. i když, já tak nějak všeobecně dávám přednost zámkům, jen co je pravda. do Berouna jsme se tedy vrátily vlakem, protože zpátky bychom to vážně nezvládly a hlavně už taky bylo asi šest hodin pryč. člověk by čekal, že ho budou bolet nohy, ale mě spíš bolela hlava z celodenního sluníčka. naštěstí jsem se z toho vyspala a teď vám chci ukázat, jak nádherná umí příroda být!

Český kras/Bubovické vodopády/Svatý Jan pod Skalou diary

10. března 2016 v 22:11 | E.
minulý týden v pátek jsem si řekla, že potřebuji alespoň na jeden den někam vypadnout, nesedět doma a po menším rozhodování jsme se se sestrami rozhodly, že v sobotu ráno vstaneme brzy a půjdeme přes Český kras do Svatého Jana pod Skalou. jsem vážně ráda, že v okolí mého bydliště jsou takové přírodní poklady a že za nimi nemusím jezdit někam na druhý konec republiky a podobně.
uznávám, ranní počasí jsme všechny tak trochu podcenily a ujistily se, že i na sluníčku není zrovna nejtepleji. každopádně stačilo dojít do Srbska, tam se vydat po červené značce směr Karlštejn a ze zmrzlých prstů najednou sešlo, protože začínala stoupat teplota s blížícím se polednem. cesta plná bahna, objevily jsme zrušený a opuštěný hotel, chvilku jsme se zastavily u roztomilých koz a pak se vydaly směr Svatý Jan pod Skalou. šly jsme přes Bubovické vodopády, které mě osobně vážně ohromily. nevím, jestli to bylo tím umístěním a veškerou přírodou kolem toho, ale vážně jsem dlouho neviděla takovou krásu. zvládly jsme nekonečné kopce a po několika kilometrech jsme konečně došly do Svatého Jana.
Svatý Jan pod Skalou je proslulý svou dechberoucí vyhlídkou, na kterou se dostanete po zdolání 1,2 kilometru a to za neustálého stoupání do kopce. každopádně za ten výhled a ten zážitek z něho to rozhodně stojí! jsem sice člověk, který má úkrutný strach z výšek a ještě když jsem viděla, jak mi to podklouzávalo na cestě nahoru, ale nakonec jsem se taky odhodlala a sedla si na kraj oné vyhlídky, i když to stálo chvilku přesvědčování sebe samé. ještě jsme zkoukly Kostel sv. Jana Křtitele a jezkyni sv. Ivana a začaly pomalu plánovat cestu domů. rozhodovaly jsme se mezi 7 km po rovné cestě či 5,5 km po strmé cestě - no, nakonec to vyhrál autobus, který nás zavezl na zastávku kousek od domova. svedeme to na zimu a nebudeme si přiznávat, že jsme byly už vážně líné a že jsme toho už za celý ten den měly "plné kecky".

byli jste někdy ve Svatém Janu pod Skalou a na vyhlídce U Kříže?:) taky máte v problematickém období ve zvyku unikat do krás přírody?

designblok '15 — prague design and fashion week

26. října 2015 v 22:11 | E.
superstudio a openstudio
art house Lapidárium, Spirála
- vše Výstaviště

BRAVE NEW WORLD

26. září 2015 v 21:11 | E.
v pondělí jsem byla na perfektní výstavě BRAVE NEW WORLD v DOX. jedná se o výstavu inspirovanou antiutopickou tvorbou tří spisovatelů (G. Orwell 1984 - R. Bradbury 451° Fahrenheita - A. Huxley Konec civilizace) a pokud to nevíte, já jsem antiutopií doslova posedlá a 1984 bych mohla číst neustále dokola. pokud Vás podobná témata taky zajímají, rozhodně neváhejte a zajděte se na výstavu podívat! můžete až do konce ledna - oficiální konec je 26.1.2016.
je až neuvěřitelné, co tito tři dokázali už před nějakou dobou předpovědět a ještě víc neuvěřitelné, nebo spíše děsivé je, jak se to plní...

random from Wien

10. září 2015 v 23:30 | E.
/ poprvé se mi povedla panoráma!

Wien diary

7. září 2015 v 1:01 | E.
jsem tu s třetím Wien diary článkem - minulý víkend jsme se sestrou zakončily léto tím, že jsme vyjely za hranice a opět jsme navštívily naší milovanou Vídeň:) tentokrát jsme se rozhodly, že tam zůstaneme přes noc a rozhodně se nám potvrdilo, že to byl víc jak dobrý nápad.
hotel jsem hledala přes booking.com a chtěla jsem, aby to bylo co nejblíž centra za pokud možno přijatelnou cenu. vybrala jsem Sommerhotel Wieden, který nabízel za 44 € dokonce snídani v ceně a dle fotek vypadal víc jak útulně! pak už stačilo pouze koupit jízdenky od Student Agency, vyměnit eura a mohly jsme vyrazit.
bála jsem se, že se ve vídeňském metru budu ztrácet a že mi bude dělat dost velký problém, se v něm orientovat - opak byl ale pravdou. stačilo mít mapu metra neustále po ruce a dostaly jsme se všude, kam jsme chtěly. hotel je pár kroků od stanice Südtiroler Platz, tudíž jsme si nemohly na nic stěžovat. ubytovaly jsme se, doplnily zásoby vody, protože minulý víkend bylo opravdu dooost velké horko a rozhodly se, že první, kam zavítáme, bude zámek Schönbrunn. konečně jsem se tedy dočkala a viděla ty nádherné zahrady ve své plné kráse.
Schönbrunn jsme obešly za takové tři hodiny a dalo to fakt zabrat, protože počasí zrovna třikrát snesitelné nebylo - že já se vždycky rozhodnu pro výlet do Vídně, když je šílené horko a nebo naopak, šílená zima. pak jsme si rychle jely koupit něco k jídlu i na následující den, protože jsme věděly, že v neděli toho ve Vídni asi moc nepořídíme a nasměrovaly jsme naše cesty na noční centrum Vídně.

druhý den jsme kupodivu vstávaly docela dost brzo, byly jsme se nasnídat, sbalily se, zaplatily hotel a naše vídeňské dobrodružství mohlo pokračovat. další místo, kam jsme se chtěly podívat byl Belvedere, který od hotelu nebyl ani pět minut chůze. slunce opět pražilo, voda do nás opět tekla proudem a už už jsme si myslely, že Belvedere toho moc k nabídnutí nemá, až jsme přešly na druhou stranu a spatřily těch nespočet dechberoucích fontán. nevím, jestli to víte, ale já si fontány zamilovala v Itálii a od té doby šílým z každé menší fontánky.
po cestě z Belvederu jsme se ztratily a nemohly najít metro. tímto děkuju českým turistům, kteří nás tak dobře nasměrovali, že jsme to i my, s nejhorším orientačním smyslem, našly. naše další cesta směřovala do parku Stadtpark, kde jsme si sedly, naobědvaly, odpočinuly a pak vyrazily znovu do centra si prohlédnout katedrálu sv. Štěpána, Peterskirche, Parlament, nádherná muzea, kostel P. Marie am Gestade, úchvatnou vídeňskou radnici a vše jsme zakončily odpočinkem v radničním parku.
autobus nám jel v 16:40, takže jsme si ještě něco rychle nakoupily k jídlu a pití na cestu a jely na stanici Stadion. já osobně jsem cestu zpět prospala, protože nejsem zrovna příznivce takových horkých dnů a vždycky mě dlouhé chození na slunci uzemní. navíc další den mě čekalo přezkoušení z angličtiny, takže jsem to opravdu potřebovala.

po dlouhé době jsem s sebou vzala foťák a nefotila pouze na mobil, tudíž fotek je opravdu hoodně a možná později udělám i menší random z fotek z mobilu.
jak jste si užili poslední letní víkend vy?:))

Kutná Hora diary

9. srpna 2015 v 16:58 | E.
do KH jsem se chtěla podívat už delší dobu a toto léto jsme se rozhodly se sestrou, že ukecáme rodiče, aby si s námi udělaly menší výlet:) jelikož je KH o pár kilometrů větší než Beroun, nedělalo nám problém jí projít celou a strávit tam celý den.
vyjeli jsme něco po deváté hodině ranní a po jedenácté jsme už hledali nějakou restauraci, kde by jsme se naobědvali a hlavně, kde bych si mohla dát pořádně studenou točenou Kofolu, protože od úterý opět řádí tropy a je to vážně k nevydržení - v zimě si zase budu stěžovat na studený nos, naprostá klasika a řekněte mi, kdo to tak nemá:)
se sestrou jsme si už během plánování vypsaly pár památek, které rozhodně chceme vidět, zjistily jsme si, co a kde v KH je, tudíž jsme to měly s orientačním smyslem mnohem jednodušší.
navštívili jsme známý a pro KH naprosto typický Chrám svaté Barbory (kterému jsem celou dobu říkala svaté Kateřiny, protože Babrča a Kačka se mi pletou odjakživa), Kostel svatého Jakuba byl bohužel v rekonstrukci, Vlašský dvůr a spoustu dalších památek. v Kostnici jsme tedy nebyli, protože se nám tam ani nějak nechtělo a hlavně, já tam už kdysi dávno se školou byla.
celkově je KH nádherné, historické město plné turistů, mají tam výbornou ledovou tříšť a taky bobovu dráhu, kterou jsme si, když už jsme tedy v té KH byli, nemohli nechat ujít:)

co vy? byli jste někdy v KH a jaké z ní máte dojmy vy?

 
 

Reklama